William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

JAK SE VÁM LÍBÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 2.

Luh před palácem vévodským.

Vystoupí Rosalinda a Celia.

CELIA: Prosím tě, Rosalindo, milá moje sestřenko, buď veselá.

ROSAL.: Drahá Celie, projevuji více veselosti, než jí mám, a ty bys ještě chtěla, abych byla veselejší? Dokud umět nebudeš mne naučit, jak bych zapomněla na vypuzeného otce, nesmíš mne učiti, jak bych si vzpomněla na nějakou neobyčejnou veselost.

CELIA: V tom vidím, že mne ráda nemáš tou plnou měrou, jako já tebe. Kdyby můj strýc, tvůj vypuzený otec, byl vypudil tvého strýce, vévodu, otce mého, a ty bývala bys u mne zůstala, byla bych uměla naučiti lásku svou, aby považovala tvého otce za mého; tak uměla bys ty, kdyby věrnost lásky tvé ke mně byla tak ryzí povahy, jako láska má k tobě.

ROSAL.: Nuže, chci zapomenouti na postavení své, abych se radovala z tvého.

CELIA: Ty víš, můj otec nemá dítka, mimo mne, a žádného mít asi nebude, a věru, až umře, budeš ty jeho dědičkou; neboť co on tvému otci odjal násilím, já vrátím tobě z lásky. Na svou čest, to učiním, a zruším-li svou přísahu, ať v obludu se proměním. A tedy, má milá Růžo, má drahá Růženko, buď veselá.

ROSAL.: Od nynějška chci být; a budu vymýšleti samé žerty. Počkej, – co myslíš, abych se zamilovala?

CELIA: Ano, to udělej, tak pro žert, ale nezamiluj se mi do žádného muže do opravdy a v žertu ne více, než co bys krom cudného se uzardění mohla opět se ctí vyváznout.

ROSAL.: Jaká tedy bude naše zábava?

CELIA. Sedněme si a vysmívejme se dobré kmotře, Štěstěně, až uteče od svého kola, aby její dary byly napříště stejněji rozdělovány.

ROSAL.: Chtěla bych, abychom to učiniti mohly, neboť její dobrodiní se hrozně zle umísťují. A ta štědrá, slepá žena dopouští se nejvíce chyb ve svých darech ženám.

CELIA: Pravda; neboť ty, které činí krásnými, málokdy činí počestnými, a ty, které činí počestnými, dělá velmi ošklivé.

ROSAL.: Ne, ne, to si mateš úlohu Štěstěny s úlohou přírody. Štěstěna panuje nad dary světskými a nikoliv nad tvářností přírody.

Vystoupí Prubík.

CELIA: Že ne? Když příroda udělá krásné stvoření, nemůže-li zvůlí Štěstěny padnouti do ohně? Jakkoliv nám přírodou dán vtip vysmívati se Štěstěně, zdaž sem neposlala Štěstěna toho blázna, aby přetrhl naši rozmluvu?

ROSAL.: Věru, v tom je Štěstěna příliš krutá na přírodu, když posílá přirozeného blázna, aby přetrhl přirozený vtip.

CELIA: Snad ani to není dílem Štěstěny, ale přírody, která vidouc, že náš přirozený vtip jest příliš hloupý na rozumování o takové bohyni, poslala nám tohoto rozeného pošetilce za brousek; neboť hloupost bláznů bývá vždycky brouskem moudrých. Nu, což, mudráku, kam putuješ?

PRUBÍK: Slečno, musíte jíti k svému otci.

CELIA: Udělali tě poslem?

PRUBÍK: Ne, na mou čest, ale poručili mi, abych pro vás došel.

ROSAL.: Kde jsi se naučil tomu zaříkání, šašku?

PRUBÍK: Od jistého rytíře, který přísahal na svou čest, že lívance jsou dobré, a přísahal na svou čest, že hořčice jest k ničemu. Teď ale tvrdím já, že lívance byly k ničemu a hořčice byla (...)

(......)