William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

KUPEC BENÁTSKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ TŘETÍ

Scena 1.

Benátky. – Ulice.

Vystoupí Salanio a Salarino.

SALANIO: Nuž, jaké noviny jsou na Rialtu?

SALAR.: Do té chvíle tam nevyvráceno, že Antoniův koráb s bohatým nákladem v mořských úžinách se stroskotal. Goodwins, tuším, ta místa jmenují; velmi nebezpečné mělčiny a osudné, kde prý leží pochovány trosky mnohé statné lodi, jest-li kmotra pověst vůbec poctivá žena od slova.

SALANIO: Přál bych si, aby byla nejprolhanější klepnou, jaká kdy chrupala zázvor, aneb svým sousedkám namlouvala, že oplakává smrt třetího manžela. Ale bez okolků a odbočování od přímé cesty řeči, pravda jest, že dobrý Antonio, poctivý Antonio, – ó kéž bych měl slova dost hodného, by provázelo jeho jméno! –

SALAR.: Jen rychle, ke konci!

SALANIO: Jak? Co povídáš? – Ano; konec jest, že o loď přišel.

SALAR.: Přál bych si, aby to byl konec jeho ztrát.

SALANIO: Nech mne zavčas říci „Amen“, sice mi ďábel splete motlitbu, neboť zde přichází v podobě žida.

Vystoupí Shylock.

Nu, co, Shylocku; co nového jest mezi kupci?

SHYL.: Vy jste věděli, a nikdo tak dobře, nikdo tak dobře, jako vy, o útěku mé dcery.

SALAR.: Toť se rozumí; a já znám krejčího, jenž jí zhotovil křídla k úletu.

SALANIO: A Shylock zase ví, že byl ptáček opeřen a tak už to bývá v jejich povaze, že vylétají z hnízda.

SHYL.: Jest proto zatracena.

SALAR.: Toť jisto, může-li být ďábel jejím soudcem.

SHYL.: Mé vlastní tělo a krev se bouří!

SALANIO: Fi, stará zdechlino! – bouří se v takovém stáří?

SHYL.: Jářku, má dcera jest mé tělo a má krev.

SALAR: Mezi tělem tvým a jejím jest větší rozdíl, než mezi černým achátem a slonovinou a mezi vaší krví větší různost, než mezi vínem červeným a rýnským. Ale povězte nám, neslyšel jste, zdali utrpěl Antonio nějakou ztrátu na moři či ne?

SHYL.: Tu mám to druhé nadělení: bankrotář, marnotratník, který sotva smí vystrčiti hlavu na Rialtu; žebrák, jenž tak vyšňořen chodíval na trh. – Ať jen dbá svého zápisu. – Přezdíval mi lichvářů; – ať dbá svého zápisu. Půjčovával peníze z křesťanské lásky; – ať jen dbá svého zápisu!

SALAR.: Aj, vždyť jsem jist, že, propadne-li, masa z něho nevezmeš. Co s ním budeš dělat?

SHYL.: Vnadit ryby; nenakrmí-li nic jiného, nakrmí mou pomstu. On mne potupil, o půl milionu výdělku mne připravil, smál se mým ztrátám, ušklíbal se nad mým ziskem, pohrdal mým národem, kazil mé obchody, ochlazoval mé přátely, rozněcoval mě protivníky; – a proč? – Že jsem žid! – Což pak žid nemá očí? nemá žid rukou, ústrojův, těla úměru, smyslův, náklonností, vášní? Neživí-li se toutéž stravou, nezraněn-li touže zbraní, není-li podroben stejným neduhům, léčen stejnými prostředky, mrazen i ohříván touž zimou a týmž létem _ jako křesťan? Bodnete-li nás, zdaž nekrvácíme? – lehtáte-li nás, zdaž se nesmějem? – dáte-li nám jedu, zdaž neumíráme? – a ukřivdíte-li nám, zdaž nemáme se mstít? Když jsme jako vy ve všem ostatním, chcem vám být podobni i v tom. Ublíží-li žid křesťanu, jaká jest jeho pokora? Pomsta. – Ublíží-li (...)

(......)