William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

KUPEC BENÁTSKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ ČTVRTÉ

Scena 1.

Benátky. – Soudní síň.

Vystoupí Vévoda, Senatoři, Antonio, Bassanio, Gratiano, Salerio a jiní.

VÉV.: Jest zde Antonio?

ANT.: Zde, k službám Vaší Milosti.

VÉV.: Jest mi tě líto; neb tvůj žalobník
jest jako kámen; bídák nelidský
a všeho slitování neschopen,
pust, prázden špetky milosrdenství.

ANT.: Já doslechl, že Vaše Milost dala
si velkou práci, aby zmírnila
to jeho nelítostné počínání;
an však tak zatvrzele na svém trvá
a po zákonu nemůž‘ vybavit
mne pranic z jeho záští dosahu,
má trpělivost čelí jeho vzteku;
i ozbrojen jsem s klidnou duší nést
tu zběsilost a krutost duše jeho.

VÉV.: Ať někdo žida před soud zavolá.

SALERIO: On čeká u dveří; zde přichází.

Vystoupí Shylock.

VÉV.: Dál odstupte, ať jest nám tváří v tvář. –
Svět myslí, Shylocku, a tak i já,
že tento způsob svojí zloby hnát
chceš pouze do poslední chvíle skutku;
a potom, myslí se, že osvědčíš
své milosrdenství a slitování
tím více nad podiv, čím podivnější
jest tato zdánlivá tvá ukrutnost;
a jako nyní žádáš pokutou
tu libru masa z ubohého kupce,
že nejen od zástavy upustíš,
však lidskou láskou jat a dobrotou,
i dluhu polovic mu promineš
vzhled lítostivý maje k jeho ztrátám,
jež nedávno se shrnuly mu v týl
a stačí, aby kupec královský
byl jimi shroucen, – soustrast vynutí
nad jeho stavem v prsou kovových
a v zatvrzelých srdcích z křemene,
ba v Turku urputném i Tataru,
již vychováním nenaučili
se službám jemnocitné vlídnosti.
Já čekám, žide, mírnou odpověď.

SHYL.: Již pověděl jsem Vaší Milosti,
co hodlám učinit, a přísahal jsem
při našem svatém Sabathu, že chci,
co propadlo mi právem zápisu.
To nedáte-li, padni v nebezpečí
i ústava i městské svobody.
Vy ptáte se, proč raději chci mít
tu libru mršiny, než dostati
tré tisíc dukátů; – to nezodpovím. –
Však, dejme tomu, že to rozmar můj; –
jak, stačí odpověď? – Což, když můj dům
jest krysou znepokojován a mně
se uzdá deset tisíc dukátů
dát za to, že se krysa otráví?
Nuž, nedostačí tato odpověď?
Jsou lidé, kteří snésti nemohou,
když sele kvičíc tlamu otvírá;
a druzí třeští, kočku spatří-li,
a jiní, huhňavé když spustí dudy,
moč neudrží; neboť dráždivost,
jsouc paní pohnutí, je ovládá
dle míry choutky své a nechutě.
Nuž tedy, abych dal vám odpověď:
jak nelze udat jistou příčinu,
proč ten rád nemá sele kvíčící,
ten neškodnou a užitečnou kočku,
ten dudy kosmaté a proti vůli
se vydá neodvratné pohaně,
že drážděn sám i jiné podráždí:
tak mně vám nelze udat příčinu
– a také nechci, – kromě té, že zášť
mně v krvi usedlá a ošklivost,
již ve mně vzbuzuje Antonio,
mne pudí vésti proti němu při,
ve které ztrácím. – Stačí odpověď?

BASS.: To není odpovědí, necito,
jež omlouvala by tvou nelidskost.

SHYL.: Však nejsem povinen svou odpovědí
se tobě zalíbit.

BASS.: Což každý to,
co nemůž‘ milovati, zabíjí?

SHYL.: Zdaž kdo, co v zášti má, by nezabil?

(...)

(......)