William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

KUPEC BENÁTSKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ PÁTÉ

Scena 1.

Belmont. – Před domem Portiiným.

Vystoupí Lorenzo a Jessika.

LOR.: Jak jasně svítí měsíc! v takou noc,
když libý větřík něžně líbal stromy
a ony neševelily, v noc takovou
na Trojské valy stoupal Troillus,
by k řeckým stanům duši vyvzdychal,
kde spala Cressida.

JES.: V noc takovou
šla Thisbe v strachu, rosu stírajíc,
a spatřila stín lva dřív nežli jej,
a prchla zlekána.

LOR.: V noc takovou
v své ruce haluz vrby smuteční,
na pustém břehu mořském stála Dido,
v dál kynouc milenci, by do Carthaga
se opět navrátil.

JES.: V noc takovou
Medea čarodějné byliny
si trhala, jež starci Aesonovi
zas mladost vrátily.

LOR.: V noc takovou
od bohatého žida Jessika
se tajně odkradla a s lehkovážným
svým milencem utekla z Benátek
až někam k Belmontu.

JES.: V noc takovou
mladý Lorenzo přísahal jí lásku,
jí ukrádaje duši mnohým slibem,
a žádným pravdivým.

LOR.: V noc takovou
ta hezká Jessika, jak malý diblík,
teď pomlouvala svého milence
a on jí odpustil.

JES.: Já chtěla bych
tu přenocovat, kdyby nikdo nešel;
však pozor, – mužské kroky doslýchám.

Vystoupí Stefano.

LOR.: Kdo přichází tak rychle nočním tichem?

STEF.: Váš přítel.

LOR.: Přítel! Jaký jest to přítel?
A vaše jméno, prosím, příteli?

STEF.: Stefano jest mé jméno, zprávu nesu,
že moje paní před svítáním již
zde bude v Belmontu. – Po Božích mukách
teď obchází a klečíc modlí se
o šťastné manželství.

LOR.: Kdo provází ji?

STEF.: Jen zbožný poustevník a její družka.
Však povězte mi, vrátil se můj pán?

LOR.: Ne, aniž jsme co o něm slyšeli.
Však, Jessiko, teď pojďme do domu,
by, jak se sluší, čestné uvítání
se uchystalo zdejší velitelce.

Vystoupí Launcelot.

LAUN.: Hola! Hola! He, ha, ho! Hola! Hola!

LOR.: Kdo to?

LAUN.: Hola! Neviděli jste pana Lorenza? – Pane Lorenzo, hola, hola!

LOR.: Nech toho holikání, člověče.
Zde!

LAUN.: Hola! kde? kde?

LOR.: Zde!

LAUN.: Řekněte mu, že přišel posel od mého pána s plnou kabelou dobrých novin. Můj pán zde bude ještě přede dnem.

(Odejde.)

LOR.: Pojď, milená, chcem v domě na ně čekat.
A přec, nač tam? – proč nyní domů jít?
Stefano, prosím, v domě oznamte,
že vaše velitelka přichází;
a vaše hudebníky pošlete
pod širé nebe ven. –

(Odejde Stefano.)

Jak unyle
spí záře měsíčná na tomto svahu!
Zde posadíme se a necháme
se zvuky hudby vkrádati v náš sluch.
Ta konejšivá tišina a noc
jsou klávesami sladké harmonie. –
Seď, Jessiko. – Hle, jak ta nebes báň
jest hustě vykládána paténami
ze zlata stkvoucího. Z těch kruhů tam,
jež vidíš, toho nejmenšího není,
jenž v kolotu jak anděl nezpívá
sbor cherubinů zraků mladistvých
vždy provázeje. Taká harmonie
jest v nesmrtelných duších; dokud však
ten pomíjející šat blátivý
ji hmotou tlumí, nemůžem ji slyšet.

Vystoupí Hudebníci.

Jen sem! a hymnou zbuďte Dianu!
Ať zvuky nejlibější vnikají
v sluch vaší paní. Domů volejte
ji hudbou.

(...)

(......)