Henryk Sienkiewicz
překlad: Augustin Spáčil

KŘIŽÁCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII

V téže síni seděl večer za stolem starý Siegfried de Löwe, který po starostovi Danveldovi převzal správu Ščitna, vedle něho pak bratr Rotgier i dva mladí, urození novicové, kteří měli zanedlouho bílé pláště obléci. Zimní vichřice skučela za okny, chvěla plameny pochodní, hořících v železných stojanech. V síni bylo ticho, všichni čekali na slovo Siegfrieda, který seděl bez hnutí, s hlavou o ruce opřenou.

„O čem se máme raditi?“ otázal se konečně bratr Rotgier. Siegfried vztyčil hlavu.

„O pohromě,“ řekl, „a o tom, co řekne mistr a kapitula.“

Pak umlkl, ale po chvíli se zase rozhlédl kolem, a nozdry se mu prudce rozšířily:

„Je zde ještě cítiti krev!“

„Nikoli, komtuře,“ odpověděl Rotgier, „dal jsem podlahu umýti a síň sírou vykouřiti. Je zde cítiti síru.“

Siegfried se divně podíval na přítomné a řekl:

„Smiluj se, Bože, nad duší bratra Danvelda i bratra Gotfrieda!“

Oni pochopili, že vzýval milosrdenství Boží pro ony duše proto, že při vzpomínce na síru mu napadlo peklo. Proto také je v celém těle zamrazilo a všichni najednou odpověděli:

„Amen! Amen! Amen!“

„Kde je tělo komtura i bratra Gotfrieda?“ tázal se stařec.

„V kapli. Kněží nad nimi zpívají litanie.“

„Jsou již v rakvích?“

„V rakvích, jen komtur má hlavu zakrytou, protože tvář lebka jsou roztříštěny.“

„Kde jsou ostatní mrtvoly a ranění?“

„Mrtvoly na sněhu, aby zmrzly, než budou zhotoveny rakve, a ranění jsou již opatřeni v nemocnici.“

Siegfried zase sepjal ruce nad hlavou.

„A vše to jediný člověk učinil!“ řekl. „Bože, smiluj se nad řádem, dojde-li k válce s tím vlčím plemenem!“

„Kdo z vás viděl Juranda?“

„Já,“ řekl de Bergov.

„Žije?“

„Žije, leží v téže síti, do níž jsme jej zapletli. Když procitl, chtěli jej pacholci dobít, ale kněz nedovolil.“

„Zabíti jej nemůžeme. Je to člověk mezi svými vzácný a nastalo by pobouření veliké,“ odpověděl Siegfried. „Nebude také možno zatajiti toho, co se stalo. Byloť při tom příliš mnoho svědků.“

„Jak máme tedy mluviti a co činiti?“ tázal se Rotgier.

Siegfried se zamyslil a konečně řekl: „Vy, urozený hrabě de Bergove, jeďte do Marburku k mistrovi. Úpěl jste v Jurandově zajetí a jste jen hostem našeho řádu, proto vám tím snáze uvěří. Povězte proto, co jste viděl. Že Danveld vyrvav pohraničním lupičům jakousi dívku a mysle, že je to dcera Jurandova, podal mu o tom zprávu. Jurand také do Ščitna přišel, a… co se dále stalo – víte sám…“

„Odpusťte, zbožný komture,“ řekl de Bergov. „Těžce jsem snášel zajetí na Spychově a jako host váš bych velice rád ve váš prospěch svědčil, ale pro klid mého svědomí mi řekněte, nebyla-li opravdu dcera Jurandova na Ščitně, a zdali Danveldova zrada zklamaného otce tak strašně nerozzuřila?“

Siegfried de Löwe váhal s odpovědí. V jeho povaze byla veliká nenávist vůči polskému národu, ukrutnost, sveřepost, pýcha, lakomství, ale nebylo v ní lži. – Po dlouhé chvíli mlčení zasmušile odpověděl:

„Danveld stojí před Bohem a Bůh jej bude souditi. Vy pak, hrabě, budou-li se (...)

(......)