Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Za týden později, ráno dne 6. října, roznesla se po Lvově zvěst stejně neočekávaná jako strašlivá, že kníže Jeremi sebral většinu vojska, tajemně opustil město a odtáhl, neznámo kam.

Davy se shromáždily před arcibiskupským palácem, nikdo nechtěl tomu zpočátku věřit. Vojáci tvrdili, že, když kníže odjel, tedy dojista odjel v čele mohutného výzvědného oddílu, aby prohledal okolí. Ukázalo se (vypravováno), že falešní uprchlíci šířili zprávy, ohlašující přes tu chvíli Chmielnického i Tatary, protože od 26. září uplynulo již deset dní, a po nepříteli nebylo ještě vidu. Kníže chtěl nepochybně přesvědčit se na vlastní oči o nebezpečí a až pozná, že pověsti jsou pravdivé, jistě se vrátí. Ostatně zanechal několik regimentů a k obraně bylo vše připraveno.

Bylo tomu tak opravdu. Učiněna byla všecka opatření, stanovena místa, vyvezena děla na valy. K večeru přibyl rotmistr Cichocki v čele padesáti dragounů. Hned se na něho sesypali zvědavci, ale on s davem mluvit nechtěl – i odebral se přímo ke generálu Arciszewskému, oba vybídli Grozwajera a po poradě odešli na radnici. Tam prohlásil Ci-chocki polekaným radním, že kníže odjel nenávratně.

V první chvíli sklesly všem ruce a jedna drzá ústa vyřkla slovo: „Zrádce!“ Ale tu povstal Arciszewski, starý vůdce, proslavený velikými činy v holandské službě, a začal mluvit tímto způsobem k vojenským osobám i radním:

„Slyšel jsem utrhačné slovo, kterého kéž by byl nikdo nevyřkl, protože ani zoufalství nemůže ho ospravedlnit. Kníže odjel a nevrátí se – ovšem! Ale jaké máte právo žádat od vůdce, na jehož bedrech spočívá spása celé vlasti, aby hájil jedině vašeho města? Co by se stalo, kdyby nepřítel obklíčil zde poslední vojska říše polské? Není zde ani zásob potravin, ani zbraní pro vojsko tak veliké – nuže, povím vám, a můžete věřit v mou zkušenost, že čím větší vojsko bylo by zde zavřeno, tím kratčeji mohla by trvat obrana, protože hlad by nad námi zvítězil dříve nežli nepřítel. Chmielnickému záleží spíše na osobě knížete nežli na vašem městě, a proto, až zví, že ho zde není, že sbírá nová vojska, a že může přibýt s posilami, spíše bude k vám shovívavý a bude souhlasit s vyjednáváním. Dnes reptáte, ale já vám pravím, že kníže opustil toto město, aby ohrožoval Chmielnického zvenčí a zachránil vás i vaše děti. Držte se, braňte se, zadržte na nějakou dobu toho nepřítele a můžete zachránit město a prokážete říši polské službu věkopamátnou, protože za tu dobu shromáždí kníže síly, opatří ostatní tvrze, vyburcuje zmalátnělou říši polskou a pospíší vám na pomoc. Jedinou cestu spásy si zvolil, protože, kdyby padl s vojskem zde, zmořen hladem, pak by již nikdo nezadržel nepřítele, který by táhl na Krakov, na Varšavu, a zaplavil celou vlast, nesetkávaje se nikde s odporem. A proto místo reptání pospěšte na hradby, hájit sebe, svých dětí, města i říše polské.“

„Na hradby, na hradby!“ opakovalo několik smělejších hlasů. Grozwajer, člověk energický a smělý, ozval se:

„Těší mne vaše odhodlanost, vzácní (...)

(......)