Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII

Zasvištěly šavle a ostří zadrnčelo na ostří. Brzy se změnilo zápasiště, neboť Bohun se rozehnal s takovým vztekem, že pan Wołodyjowski uskočil několik kroků nazad, a svědkové musili ustoupit rovněž. Bleskotné křížení Bohunovy šavle bylo tak rychlé, že překvapené oči přítomných nemohly je sledovat – jim se zdálo, že pan Michal je sečnými rozmachy všecek opředen, zahalen a že jediný Bůh bude snad s to vyrvat jej z té záplavy blesků. Údery se slily v jediné, neustávající svištění, závan rozprouděného vzduchu narážel o tváře. Vatažkova zuřivost rostla. Zachvacoval ho divoký zápal bojovníka, Bohun tísnil před sebou Wołodyjowského jako orkán – a malý rytíř ustupoval napořád a jen se bránil. Jeho vztažená pravice sebou téměř ani nehýbala, jen dlaň sama bez ustání opisovala malé, ale jako myšlenka rychlé polokruhy, zachycoval šílené údery Bohunovy, proti ostří nastavoval ostří, odrážel je, opět se chránil, ještě ustupoval, očima tkvěl na očích kozákových a v tom hadovitém bleskotání zdál se klidný, pouze na líce mu vyrazily rudé skvrny.

Pan Zagłoba zamhouřil oči – slyšel jen ránu za ranou, třesk za třeskem.

„Ještě se brání!“ pomyslil si.

„Ještě se brání!“ šeptali si páni Sieličtí a Charlamp.

„Již je přitlačen k nánosu,“ tiše dodal Kuszel.

Zagłoba opět otevřel oči a rozhlédl se.

Záda Wołodyjowského se skoro opírala o nános, ale nejspíše nebyl dosud raněn, jen ruměnce na jeho tváři se staly živější a několik krůpěji potu vyrazilo mu na čele.

Srdce Zagłobovo zabušilo nadějí.

„Vždyť také pan Michal je šermíř nad šermíře,“ pomyslil si, „a ten tam se konec konců unaví.“

Bohunova tvář opravdu zbledla, pot se mu perlil na čele, ale odpor jen vzněcoval jeho vztek, bílé zuby se mu zaleskly pod kníry a z prsou vycházelo chroptění vzteku.

Wołodyjowski nespouštěl ho z oka a stále se bránil.

Pojednou, jakmile ucítil za sebou nános, celý se vzmužil – divákům se již zdálo, že padl, on však se shýbl, přikrčil, sedl na bobek – a celým svým tělem se vrhl jako kámen proti prsům kozákovým.

„Útočí!“ vykřikl Zagłoba.

„Útočí!“ opakovali ostatní.

Bylo tomu tak vskutku: vatažka nyní ustupoval a malý rytíř, když seznal již všecku sílu sokovu, dorážel tak ohnivě, že se svědkům zatajil dech v prsou. Nepochybně se začal rozehřívat – malá očka sršela jiskrami, přisedal na bobek, vztyčoval se, v jediném okamžiku měnil postavu, opisoval kruhy kolem vatažky a nutil ho, aby se obracel na místě.

„To je mistr! To je mistr!“ volal Zagłoba.

„Zhyneš!“ ozval se náhle Bohun.

„Zhyneš!“ odpověděl Wołodyjowski jako ozvěna.

Vtom přehodil kozák najednou obratným pohybem, známým jen u nejzručnějších šermířů, šavli z pravé ruky do levé a jeho rozmach levicí byl tak strašný, že pan Michal až sklesl k zemi jako bleskem sražen.

„Ježíši Kriste!“ vzkřikl Zagłoba.

Ale pan Michal sklesl naschvál, právě proto ťala Bohunova šavle do prázdna, malý rytíř však vyrazil jako divoká kočka a téměř celou délkou ostří strašlivě ťal do obnažených prsou (...)

(......)