Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII

Kníže Jeremi přijal zprávu o těžkém zranění Bohunově dosti netečně, zejména když zvěděl, že lidé, a to nikoli z jeho korouhve, jsou připraveni každé chvíle vydat svědectví, že Wołodyjowski byl k souboji vyzván. Kdyby se událost byla přihodila několik dní před vyhlášením volby Jana Kazimíra, kdyby boj kandidátů byl ještě trval, neopominuli by zcela jistě protivníci Jeremiho a v jejich čele kancléř a kníže Dominik, ukout z této příhody zbraň proti němu, přes všecky svědky i svědectví. Ale když Karel ustoupil, byly mysli zaujaty něčím jiným, a bylo možno snadno uhodnout, že celá záležitost upadne v zapomnění.

Mohl ji vyzvednout jedině Chmielnicki, aby ukázal, jaké stále nové křivdy se proti němu páší, nicméně kníže právem očekával, že králevic, odesílaje odpověď, vzpomene nebo nařídí sám od sebe, aby se prohlásilo, jakým způsobem posel zahynul a Chmielnicki se neopováží pochybovat o pravdivosti slov královských.

Běželo totiž knížeti pouze o to, aby se nestrhla politická vřava pro chování jeho vojáků. Na druhé straně, maje ohled ke Skrzetuskému, byl kníže tomu dokonce rád, co se stalo, protože opětné získání Kurcewiczové bylo nyní vskutku daleko pravděpodobnější. Bylo možno nalézt ji znovu, vysvobodit nebo vykoupit – a nákladů, byť sebevětších, nebyl by kníže litoval, jen když oblíbený rytíř bude zbaven bolesti a vráceno mu štěstí.

Pan Wołodyjowski šel ke knížeti s velikým strachem, neboť ačkoli byl jinak málo plachý, přece jen se bál každého svraštění vojvodovy brvy jako ohně. Jaké tedy bylo jeho překvapení i radost, když kníže po vyslechnutí zprávy rozvážil na chvíli to, co se stalo, sňal z prstu stkvostný prsten a řekl:

„Chválím vaši umírněnost, urození pánové, že jste na něho neútočili první, protože z toho mohl vzejít na sněmu veliký a škodlivý povyk. Jestli však bude kněžice opět nalezena, bude vám Skrzetuski zavázán vděčností až do hrobu. Docházely mi pověsti, vzácný pane Wołodyjowski, že jako nedovedou někteří udržet jazyk za zuby, nedovedeš ty udržet šavličku v pochvě, za což by se slušelo tě potrestat. Poněvadž jsi však jednal na prospěch věci přítelovy a uchoval jsi reputaci našich korouhví proti tak proslulému junákovi, nuže, vezmi tento prsten, abys měl nějakou památku na ten den. Věděl jsem, že jsi dobrý voják a zápasník na šavle, ale tys nepochybně mistr nad mistry.“

„Ten?“ řekl Zagłoba. „Ten by uťal při třetím výpadu rohy samému ďáblovi. Poručí-li někdy tvá knížecí milost, aby mně srazili hlavu, prosím, aby ji neusekl nikdo jiný než on, protože půjdu aspoň na onen svět ihned. Přeťal Bohunovi zpola prsa a pak mu ještě dvakráte přejel přes hlavu.“

Kníže měl zálibu ve věcech rytířských i v dobrých vojácích a proto se spokojeně usmál i tázal se:

„Našel jsi, vzácný pane, někoho, kdo by se ti silou vyrovnal v boji na šavle?“

„Jediný Skrzetuski mne jednou trochu pošramotil, ale já zase jeho, tenkráte, když jsi nás, knížecí milosti, vsadil oba do věže – a z ostatních snad by mi odolal i pan Podbipięta, (...)

(......)