Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Doslov

Leč dějinná truchlohra se neskončila ani u Zbaraže ani u Zborova, ba neskončilo se tam ani její první dějství. O dvě léta později vytrhlo opět všecko kozáctvo do boje proti říši polské. Povstal Chmielnicki, silnější než kdykoli předtím, s ním táhl chán všech hord – a titíž vůdcové, kteří byli činnými již u Zbaraže, tedy divoký Tuhaj-bej a Urum-murza i Artimgirej i Nuradin i Galga i Amurat i Subagazi. Sloupy požárů, lidský nářek šly před nimi, tisíce válečníků pokrývaly pole, naplňovaly lesy, půl milionu úst jásalo válečným křikem – a lidem se zdálo, že nadešla říši polské chvíle poslední.

Leč i říše polská procitla ze strnulosti, zpřetrhala pouta s bývalou politikou kancléřovou, s vyjednáváním, se smlouváním. Již bylo známo, že jen mečem může být zajištěn delší mír, a tak, když vytrhl proti nepřátelské zátopě král, šlo s ním sto tisíc vojska i šlechty, nehledě k mraveništi záškodníků a čeledi.

Nikdo nechyběl z osob, zúčastněných při našem vyprávění. Byl mezi nimi kníže Jeremi Wiśniowiecki se svou divizí, ve které jako dříve sloužili Skrzetuski i Wołodyjowski s dobrovolníkem Zagłobou, byli zde oba hetmani, Potocki i Kalinowski, vykoupení tou dobou již z tatarského zajetí. Byl zde i plukovník Stefan Czarniecki, pozdější vítěz nad švédským králem Karlem Gustavem, i pan Przyjemski, který velel veškerému dělostřelectvu, i generál Ubald i pan Arciszewski i pan krasnostaw-ský starosta i jeho bratr, jaworowský starosta, pozdější král Jan III. i Ludvík Weyher, vojvoda pomořanský, i Jakub, vojvoda malborský, i korouhevní Koniecpolski i kníže Dominik Zasławski i biskupové i korunní hodnostáři i senátorové – celá říše polská se svým vrchním vojevůdcem, králem.

Na polích Berestečka se konečně srazily ony statisícové nástupy a právě tam byla svedena jedna z největších bitev v dějinách světa, jejímž ohlasem zaznívala celá tehdejší Evropa.

Trvala tři dny. V prvých dvou bylo štěstí střídavé – ve třetím došlo k rozhodnému boji, který se naklonil k vítězství. Ten boj byl zahájen knížetem Jeremim.

Byl viděn v čele celého levého křídla, jak se beze zbroje, s obnaženou hlavou, hnal na poli jako vichřice proti obrovským davům, skládajícím se ze všech jízdných molodců záporožských, ze všech Tatarů krymských, nogajských, bialogrodských, ze silisterských a rumelských Turků, z Urumbalů, janičárů, Srbů, Valachů, Perjerů a jiných divokých bojovníků, sebraných od Uralu, Kaspického moře a Meockých bažin až k Dunaji.

A jako mizí z očí ve zpěněných peřejích mořských řeka, tak zmizely z očí v tomto moři nepřátel knížecí pluky. Oblaka prachu vyvstala na rovině jako rozzuřená smršť a zahalila bojující…

Hledělo na tento nadlidský zápas celé vojsko – i král, a podkancléř Leszyński vztyčil dřevo Svatého kříže a žehnal jím ztrácejícím se bojovníkům.

Mezitím obcházel z druhého boku královské vojsko celý kozácký tábor, čítající na dvě stě tisíc lidí, zježený děly, chrlící oheň jako drak, vztahující z lesů zvolna své obrovské spáry.

Leč nežli je (...)

(......)