Danielle Steelová
překlad: Petruše Štechová

PŘIJĎ LÁSKO K NÁM
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22. kapitola

Tři týdny po příjezdu na pobřeží, tedy prvního července, poprvé odmítla dodržet termín chemoterapie. Předchozí den Berniemu oznámila, že nikam nepůjde. Začal panikařit a celý bez sebe volal Johanssenovi.

„Tvrdí, že sejí tu líbí a ať jí dáme pokoj. Myslíte si, že to vzdává?“

Schválně si počkal, až odejde s Jane na procházku. Chodívaly k vodě, posadily se a pozorovaly příboj. Jane pomáhala nést chlapečka. Liz na výpomoc nikoho nechtěla a pořád se dokázala starat o vaření a Alexandra úplně sama. Zatím to šlo. Navíc tu byl po ruce Bernie, kdykoliv ochotný pomoci, a Jane, která se o bratříčka starala s opravdovým nadšením.

„Je to docela dobře možné,“ uvažoval lékař. „Ale těžko říct, jestli to bude tak veliký rozdíl, když ji teď k té chemoterapii budete nutit silou. Zkusíme to odložit o týden, tak moc se toho zatím nestane. Necháme to tak, co říkáte?“

Hned odpoledne s tím přišel za Liz, přiznal, že mluvil s lékařem, a ona se trochu zlobila, ale pak se mu smála. „Na stará kolena se z tebe stává pěkný podvodník!“ Dala mu pusu a jemu to připomínalo ty šťastné chvíle jejich seznamování právě na tomto místě.

„Tati, a pamatuješ si, jaks mi poslal ty plavečky? Já si je schovala!“

Opatrovala je jako oko v hlavě, i když z nich už dávno vyrostla. Za chvíli jí bude devět a v tomhle věku se ztráta matky snáší nejhůře.

Alexandrovi už bylo čtrnáct měsíců a toho dne, kdy měla být Liz na chemoterapii, začal poprvé chodit bez držení. Motal se na břehu a batolil se k Liz s nadšeným výskáním a všichni se mu smáli. Vítězně se otočila k Berniemu.

„Tak vidíš! Dobře, že jsem tam dneska nešla!“ Ale souhlasila, že možná půjde příští týden. Bolesti teď měla skoro pořád, ale zatím vystačila s tabletkami. Nechtěla ještě přejít na injekce, bála se, že pokud začne se silnější drogou příliš brzy, nebude zabírat, až jí bude opravdu zle. Taky to Berniemu naprosto otevřeně přiznala.

Toho večera, co začal chlapeček sám chodit, se jí zeptal, jestli by nechtěla pozvat Billa a Marjorii Robbinsovy. Zkusil jim zavolat, ale nebyli doma, tak místo toho Liz zatelefonovala Tracy a dlouho si spolu vesele povídaly. Smála se ještě dlouho potom, co zavěsila. Tracy byla vážně prima.

V sobotu večer jim přichystala jejich oblíbené rodinné jídlo - bifteky. Bernie je opékal a ona zatím smažila hranolky a připravovala chřest a holandskou majonézu. Jako dezert měli fondánový pohár.

Alexander do něj namočil celou pěstičku a rozpatlal si ho po celém obličejíčku. Mohli se nad ním usmát. Jane Berniemu připomněla jejich banánový pohár tenkrát u Wolffa. A tím se dostali ke vzpomínání… Havaj… společná svatební cesta… svatba… to první společné léto na Stinsonské pláži… slavnostní zahájení operní sezóny… první cesta do Paříže. Liz si s ním povídala celou noc, připomínala každou maličkost. A druhý den se probudila s příšernými bolestmi, které jí ani nedovolily vstát. Bernie prosil Johanssena, aby honem přijel, a on to kupodivu udělal. Bernieho vděčnost neznala hranic. Píchl jí morfium a Liz usnula a ze spánku se dokonce usmívala. Probudila se až pozdě odpoledne, to už tam byla i Tracy, která Berniemu přijela pomoci s dětmi. Vzala je na pláž, zvlášť si na to přinesla sedačku na záda pro Alexandra.

Lékař tu pro Liz nechal další dávky drogy, naštěstí uměla Tracy dávat injekce. Byla pro ně hotovým požehnáním. Liz znovu usnula a neprobudila se ani k večeři. Děti se tiše najedly a šly spát. Liz se probudila až k půlnoci.

„Miláčku? Je tu někde Jane?“ Četl si a trochu ho zaskočilo, jak čile a odpočatě vypadá, jako kdyby byla svěží celý den, místo aby se prospala na útěku před bolestmi. Byla to úleva vidět, že je jí dobře.

Dokonce se mu už ani nezdála tak vyhublá a on divoce zadoufal, že se přece jen dočkal toho obratu k lepšímu. Jenomže to byl obrat k něčemu jinému a on o tom neměl ani potuchy.

„Jane už spí, drahoušku. Nechceš něco k jídlu?“ Zdála se mu naprosto v pořádku a rád by jí donesl večeři, kterou zaspala. S úsměvem ale odmítla.

„Já bych ji ráda viděla.“

„Cože, teď?“

Liz přisvědčila a Bernie podlehl naléhavosti v jejích očích. Připadal si sice trochu hloupě, ale přesto si vzal župan a proplížil se kolem Tracy, která spala na pohovce. Nakonec se přece jenom rozhodla zůstat, co kdyby Liz třeba potřebovala injekci i během noci. A ráno bude Bernie potřebovat obstarat děti.

Když dal Jane pusu do vlasů a na tvářičku, zavrtěla se, potom pootevřela oči a mžourala na Bernieho. „Ahoj, tati,“ zamumlala rozespale, ale potom se naráz posadila. „Je maminka v pořádku?“

„To víš, že ano. Ale stýská se jí po tobě. Nechceš jí dát pusu na dobrou noc?“ Jane velice potěšilo, že ji matka volá kvůli takové důležité záležitosti. Vyskočila z postele a utíkala za ním do pokoje, kde na ni Liz čekala.

„Ahoj, ty moje kočičko.“ Mluvila jasně a pevně, a když se k ní Jane naklonila, aby ji mohla políbit, oči jí jen zářily. Holčičku napadlo, že v životě nebyla maminka tak hezká. To je jí určitě o moc líp.

„Ahoj, mami. Už tě nic nebolí?“

„Kdepak, je to dobré.“ Opravdu teď neměla žádné bolesti. „Jen jsem ti chtěla připomenout, že jsi můj malý mazlíček.“

„A můžu si vlézt k tobě do postele?“ Bylo vidět, jak moc jí na tom záleží. Liz se jen usmála a zdvihla přikrývku.

„Tak hop!“ Teprve teď bylo vidět, jak nepřirozeně je hubená, ale tváře jako by se jí znova zakulacovaly. Aspoň jim to tak připadalo.

Špitaly si a povídaly a za chvilku začala Jane usínat, ještě naposledy otevřela oči, usmála se na Liz, která ji znovu políbila se zašeptáním, jak moc ji má ráda. Potom v maminčině náručí usnula nadobro a Bernie ji přenesl do její postele. Když se však vrátil, Liz v pokoji nebyla. Nenašel ji ani v koupelně, až ho napadlo jít k Alexandrově postýlce. Skláněla se nad dítětem a hladila ho po hebkých blonďatých vláscích. „Dobrou noc, ty můj kudrnáčku…“ Byl tak roztomilý! Po špičkách se vrátila k Berniemu, který na ni čekal u dveří. „Měla by sis lehnout a spát, miláčku, zítra bys byla unavená.“ Teď ale byla čiloučká a svěží a zachumlala se mu do náruče. Potichu si povídali, Bernie ji hladil po ňadrech a ona si spokojeně broukala a šeptala mu, že je do něj pořád ještě blázen. Jako by se snažila ke každému z nich se připoutat, upnout se k životu, nebo ho prostě prožívat. Už svítalo, když konečně usnula. Šeptali si spolu celou noc a Bernie upadl do dřímoty zároveň s ní, tiskl ji k sobě a cítil její teplo po celém těle. Ještě jednou zdvihla víčka a viděla, jak spokojeně usíná, a s úsměvem pak zavřela oči i ona. V tom spánku pak tiše zemřela Berniemu v náručí.

Než se to však stalo, stačila se rozloučit s každým z nich. Stál u postele a díval se na ni nekonečně dlouho. Bylo těžké uvěřit, že to už není spánek. Nejdřív s ní třásl, potom ji vzal za ruku… pohladil ji po tváři… Najednou věděl a celý se zlomil v křečovitém pláči. Zamkl ložnici zevnitř, aby sem nikdo nemohl, a otevřel okénko vedoucí na pláž. Tiše vyklouzl ven, utíkal pryč a cítil, že ona je těsně za ním a stejně jako on běží… běží… běží.

Vrátil se zrovna, když Tracy dávala dětem snídani. Podíval se na ni a ona najednou zmlkla a tázavě se k němu obrátila. Přikývl. Sedl si vedle Jane a, vzal ji do náruče a potom vyslovil to nejhorší, co kdy v životě vůbec uslyší. To nejhorší.

„Maminka odešla, kočičko moje.“

„A kam? Zase jela do nemocnice?“ Odtáhla se, aby mohla spatřit jeho tvář, pochopila a lapla po dechu. Rozplakala se mu na rameni.

Na takové ráno se v životě nezapomíná.