Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Od té chvíle, co Levin viděl umírat milovaného bratra a poprvé pohlédl na otázky života a smrti ze stanoviska oněch nových (jak říkal) názorů, které v období mezi dvacátým až čtyřicátým rokem nepozorovaně vystřídaly jeho dětské a jinošské krédo – nezhrozil se ani tak smrti, jako života, o němž neměl ani ponětí, odkud se bere, proč a nač a co vlastně znamená. Organismus, jeho rozklad, nezničitelnost hmoty, zákon zachování energie, vývoj – tato slova mu nahradila dřívější víru. Ta slova a pojmy s nimi související se velmi dobře hodily k účelům intelektuálním; ale pro život nic nedávaly a Levin si pojednou připadal jako člověk, který by vyměnil teplý kožich za mušelínový šat, a až by se poprvé octl na mraze, nezvratně by se přesvědčil nikoli úvahou, ale celou svou bytostí, že je na tom stejně, jako kdyby byl nahý, a že strašlivá zkáza ho nemine.

Od té chvíle – i když si to neuvědomoval a žil jako dříve – Levin pro svou nevědomost pociťoval neustálý strach.

Kromě toho nejasně tušil, že to, co nazývá svými názory, není jen nevědomost, nýbrž stav myšlení, za jakého není žádoucí poznání uskutečnitelné.

Sňatek, nové radosti a povinnosti, které mu nastaly, první dobu ty myšlenky docela přehlušily; ale v poslední době, po tom, co žena porodila, když žil Levin nečinně v Moskvě, vyvstávala před ním stále naléhavěji otázka, která si žádala rozřešení.

Otázka zněla: Neuznávám-li odpovědi, jež mi dává křesťanství na životní otázky, jaké odpovědi tedy uznávám? A v celém arzenálu svých názorů nedokázal najít žádnou odpověď, ba nenašel nic, co by se odpovědi podobalo.

Dělo se mu jako člověku, který by sháněl potravu v hračkářském krámě nebo v obchodě se zbraněmi.

Nejvíc ho při tom překvapovalo a mrzelo, že lidé z téže společenské vrstvy i jeho věku většinou sice vyměnili dřívější víru za nové názory stejně jako on, ale neviděli v tom žádné neštěstí, a byli dokonce spokojení a klidní. A tak kromě ústřední otázky soužily Levina ještě otázky další. Myslí to ti lidé upřímně? (...)

(......)