Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII

Agafja po špičkách odešla. Chůva stáhla roletu, zahnala mouchy zpod mušelínové záclonky nad postýlkou i sršně, který sebou tloukl o okenní tabuli, usedla a ovívala vadnoucí březovou větví matku i dítě.

„To je vedro! Mělo by trochu sprchnout,“ řekla.

„Ano, ano, psst…,“ odpovídala Kitty. Zlehka se pohupovala a něžně k sobě tiskla baculatou, v zápěstí jakoby nitkou zaškrcenou ručku, kterou Míťa pořád slabě mával, přičemž střídavě zavíral a otvíral očka. Ta ručka nedala Kitty pokoje; měla sto chutí ji políbit, ale přitom se bála, aby děťátko nevzbudila. Ručka se konečně přestala pohybovat a oči se zavřely. Dítě se stále drželo prsu a jen chvílemi ještě zdvíhalo dlouhé ohnuté řasy a dívalo se na matku vlahýma očima, které se v pološeru zdály černé. Chůva přestala mávat větví a klímala. Shora zaburácel hlas starého knížete a zahlaholil Katavasovův smích.

„Asi se tam beze mě rozpovídali,“ myslila si Kitty, „ale přece je škoda, že Kosťa není doma. Asi šel zase do včelína. I když je mi smutno, že tam často chodí, jsem ráda. Baví ho to. Teď je přece jenom veselejší a lepší, než byl na jaře. To chodil tak zamračený a utrápený, až jsem o něho měla strach. A je přece jenom komický!“ zašeptala s úsměvem.

Věděla, co jejího muže trápí. Bylo to jeho nevěrectví. Kdyby se jí byl někdo zeptal, zda se domnívá, že její muž bude v posmrtném životě zatracen, jestliže nebude věřit, byla by nucena přisvědčit, že zatracen bude. Ale přece nebyla pro jeho nevěrectví nešťastná. A třebaže uznávala, že člověk nevěřící nemůže dojít spásy, milovala duši svého muže nade vše na světě, myslila na jeho nevěrectví s úsměvem a říkala si o něm, že je komický.

K čemu čte celý rok samou filozofii? Jestliže je to v těch knihách všecko napsáno, může jim tedy rozumět. A jestliže v nich není pravda, proč je vlastně čte? Sám říká, že by si přál věřit. Proč tedy nevěří? Asi proto, že hodně přemýšlí? A že hodně přemýšlí, to dělá ta jeho osamělost. Pořád je sám a sám. Doma nemůže mluvit o všem. Tihle hosté mu asi budou milí, zvlášť Katavasov. Rád s ním debatuje. Hned se v mysli přenesla k úvaze, kde by měl Katavasov spát, zda sám, nebo v jednom pokoji se Sergejem Ivanovičem. A vtom ji něco napadlo, co ji tak (...)

(......)