Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Když Levin o sobě přemýšlel, co vlastně je a proč žije, nenalézal odpověď a propadal zoufalství; ale když se na to přestal v duchu ptát, najednou jaksi věděl, co je i proč žije, poněvadž jednal a žil s jistotou a určitostí; ta životní jistota a určitost byla poslední čas dokonce větší než dříve.

Počátkem června se vrátil na venkov a vrátil se i k svému obvyklému zaměstnání. Hospodářství, styky s rolníky a se sousedy, domácnost, záležitosti sestřiny a bratrovy, o které se staral, vztah k ženě a k příbuzným, péče o dítě, včelařství, kterým se horlivě zabýval od letošního jara, to vše mu vyplňovalo čas.

Ty záležitosti ho nezajímaly proto, že by si je odůvodňoval nějakými všeobecnými hledisky, jak to dělával dříve; teď naopak docela zanechal úvah o všeobecném prospěchu, neboť byl jednak zklamán nezdarem svých dřívějších snah o všeobecný prospěch, jednak byl příliš zaujat svými myšlenkami i množstvím práce, která se mu hrnula ze všech stran; dělal to všecko jen proto, že se domníval, že to dělat musí, že nemůže jinak.

Dříve (začalo to vlastně už v dětství a stále rostlo až do úplné dospělosti) kdykoli se snažil udělat něco, co by přineslo užitek všem, lidstvu, Rusku, všemu venkovu, tu pozoroval, že úvahy o tom jsou příjemné, kdežto činnost sama je vždy nevyrovnaná, že není plně přesvědčen o nezbytnosti dané věci, a sama činnost, která se zpočátku zdála tak významná, pozvolna význam pozbývala, až se málem rovnala nule. Ale dnes, když se po svatbě začal stále víc omezovat na vlastní život, sice už nepociťoval radost při pomyšlení na svou práci, avšak měl jistotu, že jeho práce je nezbytná, viděl, že se mu daří mnohem lépe než dřív a že její význam stále vzrůstá.

Nyní skoro proti své vůli vnikal do země stále hlouběji jako pluh, takže se už nemohl dostat ven, aniž vyoral brázdu.

Rodina bezesporu měla žít tak, jak byli zvyklí žít otcové a dědové, totiž ve stejných podmínkách vzdělání a v nich měly být vychovávány děti. Bylo to stejně nutné, jako musíme obědvat, když máme hlad; a stejně jako příprava oběda bylo k tomu nutné řídit mechanismus pokrokového hospodářství tak, aby vynášelo. Stejně jako je nepochybně nutné vracet dluhy, bylo třeba uchovávat zděděnou půdu v takovém stavu, aby syn, až ji zdědí, děkoval otci stejně, jako Levin blahořečil dědovi za všechno, co vystavěl a vysázel. A proto nesměl dávat pozemky do pachtu, ale musel hospodařit sám, chovat dobytek, hnojit pole, vysazovat lesy.

Nemohl se vyhýbat starostem o záležitosti Sergeje Ivanoviče, sestřiny i všech rolníků, kteří k němu chodili o radu a už na to byli zvyklí, jako nemůžeme zanedbat dítě, když už bylo jednou svěřeno naší péči. Musel se postarat o pohodlí pozvané švagrové s dětmi i své ženy s dítětem a věnovat jim alespoň malou část dne.

A to vše zároveň s honitbou (...)

(......)