Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII

Po celý den za nejrůznějších hovorů, kterých se účastnil vlastně jen vnější stránkou rozumu, Levin nepřestal radostně sledovat, jak mu překypuje srdce, i když byl zklamán, že očekávaná vnitřní změna v něm nenastala.

Po dešti bylo příliš mokro, takže se nedalo jít na procházku; kromě toho bouřkové mraky zůstávaly na obzoru a sem tam se přehnaly po okraji oblohy, černaly a občas zahřmělo. Celá společnost strávila zbytek dne doma.

Spory už nevyvolávali, ale naopak všichni byli po obědě v nejlepším rozmaru.

Katavasov zpočátku bavil dámy svými originálními vtipy, které se vždycky tolik líbily při prvním seznámení, ale pak na vyzvání Sergeje Ivanoviče vykládal, jak velice zajímavé postřehy učinil o různosti povah, a dokonce fyziognomie samiček a samečků mouchy domácí a o jejich životě. Sergej Ivanovič byl také veselý a při čaji vyložil na bratrovo vyzvání názor na budoucnost východní otázky, a to tak prostě a hezky, že všecky zaujal.

Jen Kitty si ho nemohla poslechnout až do konce, protože ji zavolali, aby šla koupat Míťu.

Za chvíli vzkázala pro Levina, aby přišel za ní do dětského pokoje.

Levin nechal stát svůj čaj a rovněž s politováním, že byl vyrušen ze zajímavého hovoru, ale přitom s obavou, proč ho volají, neboť se to dělo jen ve vážných případech, odešel do dětského pokoje.

Přestože ho perspektiva, kterou líčil Koznyšov a kterou neslyšel celou, perspektiva, jak osvobozený čtyřicetimiliónový svět Slovanstva má zahájit novou epochu v dějinách, velice zaujala jako cosi naprosto nového, přestože ho trápila zvědavost i obava, proč ho volají – jakmile vyšel ze salónu a zůstal sám, rázem si vzpomněl na své ranní úvahy. A všecky ty řeči o významu slovanského živlu ve světových dějinách mu najednou připadaly tak malicherné ve srovnání s tím, co se dělo v jeho duši, že v okamžení na to vše zapomněl a přenesl se do nálady, v jaké byl dnes ráno.

Teď už si nevybavoval celý myšlenkový pochod jako kdysi (nyní to už nepotřeboval). Ihned se přeladil do citu, který ho vedl, který souvisel s těmi myšlenkami, a shledal jej ve svém nitru ještě silnějším a určitějším než dříve. Nyní se mu už nedělo jako dříve, kdy hledal uklidnění a musel si vybavit celý sled myšlenek, chtěl-li dospět k citu. Teď naopak byl pocit radosti a uspokojení živější než dřív a myšlenka zůstávala pozadu za citem.

Šel přes terasu, díval se na dvě hvězdy, které vycházely na ztemnělé obloze, a tu si vzpomněl: Ano, při pohledu na oblohu jsem přemýšlel o tom, že klenba, kterou vidím, není nepravda. A přitom jsem cosi nedomyslil do konce, něco jsem zatajil sám před sebou. Ale tak či onak nemůže být námitek. Stačí se zamyslit a všecko se ujasní!

Když už vcházel do dětského pokoje, vzpomněl si, co vlastně sám sobě zatajil. Bylo to: jestliže je hlavním důkazem existence božstva jeho zjevení, že existuje dobro, proč je toto zjevení omezeno pouze na křesťanskou (...)

(......)