Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII

Kníže a Sergej Ivanovič nasedli do vozíku a odjeli. Ostatní společnost šla domů pěšky, přidávajíc do kroku.

Ale mrak, chvílemi přecházející do běla a zase do černa, se hnal tak prudce, že museli ještě zrychlit krok, aby přišli domů, než se rozprší. Mračna vpředu, nízká a černá jako dým se sazemi, letěla nesmírnou rychlostí po obloze. K domu zbývalo ještě nějakých dvě stě kroků, když už se strhl vítr a každý okamžik se mohl spustit liják.

Děti utíkaly napřed a polekaně a přitom radostně výskaly. Darja Alexandrovna se těžce potýkala se sukněmi, které se jí omotávaly kolem nohou, a už nešla, ale běžela a nespouštěla děti z očí. Muži šli dlouhými kroky a přidržovali si klobouky. Byli už docela před domem, když spadla velká kapka a rozpleskla se o plechový okap. Děti a za nimi dospělí vběhli za veselého hovoru pod ochranný krov.

„Kde je Katěrina Alexandrovna?“ ptal se Levin Agafji Michajlovny, která na ně čekala v předsíni s šátky a plédy.

„Myslela jsem, že je s vámi.“

„A Míťa?“

„Asi v Lesíčku a chůva je tam s ním.“

Levin popadl plédy a rozběhl se do Lesíčku.

Za tu krátkou chvíli už mrak zastřel slunce, takže nastalo šero jako při zatmění. Vítr houževnatě a umíněně bránil Levinovi v cestě, rval listí a květy z lip, ohyzdně a podivně obnažoval bílé větve bříz a ohýbal všecko na jednu stranu: akáty, květiny, lopuší, trávu i koruny stromů. Děvečky, které pracovaly na zahradě, se s vřískotem běžely schovat do čeledníku. Bílá clona lijavce už zahalila celý vzdálený les i polovinu blízkého pole a rychle postupovala k Lesíčku. Ve vzduchu bylo cítit vlhkost deště, který se tříštil na drobné kapky.

Levin s hlavou skloněnou kupředu zápolil s větrem, který mu rval šátky z rukou, a už dobíhal k Lesíčku a už viděl, jak se za dubem cosi bělá, když tu se všecko ozářilo, celá země vzplanula a jako by mu pukla nad hlavou nebeská klenba. Když zase otevřel oslněné oči, dělila ho od Lesíčku hustá clona deště a skrze ni s hrůzou spatřil nejprve známý dub uprostřed lesa, jehož zelený vrcholek podivně změnil polohu. Snad neuhodilo? Levin ještě nedomyslil, a už vrcholek dubu, stále a stále zrychlující svůj pohyb, najednou zmizel za (...)

(......)