Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI

Koznyšov, zkušený v dialektice, neodporoval a ihned zavedl řeč na jiné pole.

„Ano, chceš-li aritmetickou cestou poznat ducha lidu, pak toho ovšem stěží dosáhneš. A hlasování nemáme ani nemůžeme mít zavedeno, protože nevyjadřuje vůli lidu. Ale jsou tu jiné cesty. Je to znát v ovzduší, poznáme to srdcem. Nemluvím ani o spodních proudech, které se daly ve stojatém moři lidu do pohybu a které jasně vidí každý nezaujatý člověk. Vezmi si společnost v užším slova smyslu. Všechny nejrůznorodější strany v kruzích inteligence, dříve tak nepřátelské, všechny se spojily. Všechny nesváry skončily, všechny veřejné orgány mluví stejně, všichni pocítili, že je zachvátila živelná síla a unáší je všecky jedním směrem.“

„Ale to noviny píšou všecky jedno a totéž,“ pravil kníže. „To je pravda. Všecky melou stejnou jak žáby před bouřkou. Však taky kvůli nim není nic jiného slyšet.“

„Žáby nežáby – já noviny nevydávám a nechci je hájit. Ale mluvím o názorové jednotě mezi inteligencí,“ řekl Sergej Ivanovič a obrátil se k bratrovi.

Levin chtěl odpovědět, ale starý kníže ho předešel.

„Inu, o té názorové jednotě se taky dá říci leccos jiného,“ pravil. „Třeba můj zeťáček Stěpan Arkaďjič, znáte ho přece. Má teď dostat místo jako člen výboru nebo komise a ještě nějak dál, to si nepamatuju. Jenže tam není žádná práce – co chceš, Dolly, to není žádné tajemství! – a přitom osm tisíc platu. Zkuste se ho zeptat, jestli je jeho zaměstnání prospěšné, a on vám dokáže, že je nejužitečnější ze všech. A je poctivý člověk, ale přece není možné jinak než věřit v prospěšnost osmi tisíc.“

„Ach ano, mám Darje Alexandrovně vyřídit, že to místo dostal,“ řekl Sergej Ivanovič s nelibostí, jelikož měl za to, že kníže nemluví k věci.

„A s názorovou jednotou novin je to stejné. Kdosi mi to vysvětlil: jakmile dojde k válce, mají dvakrát tolik příjmů. Jak potom nemají soudit, že osudy lidu a Slovanstva… a tak dále?“

„Nemám leckteré noviny rád, ale tohle není spravedlivé,“ řekl Sergej Ivanovič.

„Kladl bych jedinou podmínku,“ pokračoval kníže. „Alfons Karr to krásně napsal před válkou s Pruskem: Soudíte, že válka je nevyhnutelná? Výborně. Kdo hlásá válku – do zvláštní, přední legie s ním a na zteč, do útoku, v čele všech!“

„Redaktoři by se tam krásně vyjímali,“ s hlasitým smíchem řekl Katavasov, když si představil známé redaktory v takové vybrané legii.

„Copak, ti by utekli,“ řekla Dolly, „darmo by překáželi.“

„A kdyby utíkali, tak by se do nich střílelo zezadu kartáči anebo by se k nim postavili kozáci s karabáči,“ pravil kníže.

„Ale to je žert a nehezký žert, promiňte mi, kníže,“ řekl Sergej Ivanovič.

„Nenahlížím, že by to byl žert, to…,“ užuž začal Levin, ale Sergej Ivanovič mu skočil do řeči.

„Každý člen společnosti je povolán, aby vykonával odpovídající práci,“ řekl. „A mužové ideje konají svou práci tím, že jsou mluvčími veřejného mínění. A jednomyslný, otevřený projev veřejného mínění je zásluha tisku a přitom potěšitelný zjev. Před dvaceti lety (...)

(......)