Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV

„A víš, Kosťo, s kým Sergej Ivanovič jel?“ řekla Dolly, když podělila děti okurkami a medem. „S Vronským! Jede do Srbska.“

„A k tomu ne sám, ale veze celou škadronu na vlastní útraty!“ dodal Katavasov.

„To je celý on,“ řekl Levin. „Ale copak ještě pořád odjíždějí dobrovolníci?“ zeptal se a podíval se na Sergeje Ivanoviče.

Sergej Ivanovič neodpovídal a tupým nožem opatrně vyndával ze šálku, v kterém šikmo ležela bílá plástev, ještě živou včelu, uvízlou v rozteklém medu.

„A jak! Měl byste vidět, co se včera dělo na nádraží,“ řekl Katavasov, chroupající okurku.

„Ale jak tomu má člověk vlastně rozumět? Vysvětlete mi proboha, Sergeji Ivanoviči, kam jedou všichni ti dobrovolníci?“ zeptal se starý kníže. Zřejmě pokračoval v rozhovoru, který začal, ještě než přišel Levin.

„Proti Turkům,“ odpověděl Sergej Ivanovič s klidným úsměvem. Konečně vyprostil včelu bezmocně hýbající nožkama a celou černou od medu a sundal ji z nože na tuhý osikový list.

„Ale kdo vyhlásil Turkům válku? Ivan Ivanovič Ragozov, hraběnka Lydie Ivanovna a madame Stahlová?“

„Nikdo válku nevyhlásil, ale mají soucit s utrpením bližních a chtějí jim pomoci,“ řekl Sergej Ivanovič.

„Ale kníže nemluví o pomoci,“ přidal se Levin k tchánovi, „nýbrž o válce. Kníže říká, že soukromé osoby se nesmějí účastnit války bez svolení vlády.“

„Kosťo, podívej, včela! Vážně nás poštípou!“ řekla Dolly, když odháněla vosu.

„Ale to není včela, je to vosa,“ pravil Levin.

„Prosím, prosím, jaká je tedy vaše teorie?“ s úsměvem řekl Katavasov Levinovi, aby ho vyzval k debatě. „Proč nemají soukromé osoby právo?“

„Moje teorie je taková: za prvé je válka něco tak zvířeckého, ukrutného a hrozného, že žádný člověk, neřku-li křesťan, si nemůže osobně vzít na svědomí vyhlášení války. Může to udělat jen vláda, která je k tomu povolána, když byla k válce dohnána nutností. Za druhé, a to jak z vědeckých hledisek, tak podle zdravého rozumu, se občané ve státních záležitostech, a zvlášť jde-li o válku, zříkají osobní vůle.“

Sergej Ivanovič a Katavasov měli už námitky pohotově a spustili oba najednou.

„V tom to právě vězí, holenku, že se mohou stát případy, kdy vláda neplní vůli občanů, a pak společnost svou vůli uplatňuje,“ řekl Katavasov.

Ale Sergej Ivanovič s tou námitkou patrně nesouhlasil. Při Katavasovových slovech se zamračil a potom řekl něco jiného:

„Neměl bys otázku stavět takto. Tady nejde o vyhlášení války, ale prostě o projev lidského, křesťanského cítění. Pokrevní bratři, lidé stejné víry, jsou zabíjeni. No, dejme tomu, že ani ne pokrevní bratři, ne lidé stejné víry, ale prostě děti, ženy a starci. Cit se bouří a Rusové spěchají na pomoc, aby těm hrůzám učinili přítrž. Představ si, že bys šel po ulici a viděl bys, jak opilci tlučou ženu nebo děcko. Myslím, že by ses neptal, zda byla, či nebyla tomu člověku vyhlášena válka, ale skočil bys po něm a bránil bys toho, komu ublížil.“

„Ale nikoho bych nezabil,“ řekl Levin.

„Ba ne, zabil bys.“

„Nevím. Kdybych něco (...)

(......)