Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Návštěva u dvora končila. Lidé, kteří se na odchodu potkávali, přetřásali poslední novinku dne, totiž komu byly nově uděleny řády a kteří významní úředníci byli přeloženi.
„Hraběnka Marie Borisovna by měla dostat ministerstvo vojenství a náčelníkem generálního štábu ať udělají kněžnu Vatkovskou,“ říkal šedovlasý stařeček v uniformě zlatě vyšívané, obrácen k urostlé, hezké dvorní dámě, která se ho ptala na přesuny v úřadech.
„A mne pobočníkem,“ odpověděla dvorní dáma s úsměvem. „Vy už jste dostala jmenování. Na ministerstvo kultu. A vaším náměstkem bude Karenin.“
„Buďte pozdraven, kníže!“ pravil staroušek a stiskl příchozímu ruku.
„Co jste to říkal o Kareninovi?“ ptal se kníže.
„On a Puťatov dostali Alexandra Něvského.[6]“
„Myslel jsem, že už ho má.“
„Ne. Ale tamhle ho máte,“ řekl starý pán a ukázal premovaným kloboukem na Karenina, který měl na sobě novou dvorskou uniformu a novou rudou šerpu přes prsa. Zastavil se ve dveřích sálu s jedním z vlivných členů státní rady. „Je šťastný a spokojený jak ryba ve vodě,“ dodal starý pán a zůstal stát, aby stiskl ruku sličnému komořímu atletické postavy.
„Ba ne, zestárnul,“ pravil komoří.
„To starostmi. Teď tvoří samé projekty. Nedá tomu nešťastníkovi pokoj, dokud mu všecko nevyloží bod za bodem.“
„Jak to, že zestárnul? Slaví triumfy. Hraběnka Lydie Ivanovna teď asi žárlí na jeho ženu.“
„Ale jděte! Na hraběnku Lydii Ivanovnu nedám dopustit.“
„Copak je na tom něco zlého, že je zamilovaná do Karenina?“
„A je to pravda, že je Kareninová tady?“
„Totiž ne tady v paláci, ale v Petrohradě. Včera jsem ji potkal s Vronským na nábřeží, šli zavěšeni.“
„C’est un homme qui n’a pas…,“[7] začal komoří, ale zarazil se, ustoupil z cesty a uklonil se kolemjdoucí osobnosti z carské rodiny.
Takto se bez přestání mluvilo o Alexejovi Alexandroviči, odsuzovali ho a smáli se mu, zatímco on přepadl člena státní rady, zastoupil mu cestu, a neustávaje ani na okamžik ve svém výkladu, aby mu nešťastník neutekl, vykládal mu bod za bodem jakýsi finanční projekt.
Skoro v téže době, kdy Alexeje Alexandroviče opustila žena, stala se mu nejtrudnější věc, jaká se může stát úředníkovi – byl mu zaražen služební postup. Byl to hotový fakt a všichni to jasně viděli, jenom on si dosud neuvědomoval, že má po kariéře. Ať už to způsobila srážka se Stremovem, trápení s ženou, či prostě to, že dospěl k předem určené mezi, ale všem už bylo letos jasné, že jeho úřednická dráha je u konce. Dosud zaujímal význačné místo, byl členem četných komisí a výborů. Ale byl to člověk, který se už vydal ze všech sil a od kterého se nedá nic víc očekávat. Kdykoli mluvil nebo předkládal nějaký návrh, všichni ho poslouchali tak, jako by to byly už dávno známé a přitom zbytečné věci.
Avšak Alexej Alexandrovič to netušil; naopak, když byl zbaven přímé účasti na vládní činnosti, viděl teď jasněji než dříve chyby a omyly v činnosti jiných lidí a měl za svou povinnost poukázat na prostředky k nápravě. Brzo po rozchodu (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
