Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

Na terase se shromáždila celá dámská společnost. Vůbec tam po obědě rády sedávaly, ale dnes měly ke všemu práci. Kromě šití košilek a háčkování povijánů, kterým byly všecky zaměstnány, se tam dnes zavářelo podle metody, jež byla pro Agafju Michajlovnu novinkou, totiž bez přidání vody. Kitty zaváděla tuto novou metodu, které se používalo u nich doma. Dříve to mívala na starosti Agafja, a jelikož pokládala za vyloučené, že by se u Levinů něco dělalo špatně, přece nalila do zahradních a lesních jahod vodu a tvrdila, že to jinak nejde. Byla přistižena a teď se zavářely maliny v přítomnosti všech. Agafja měla být názorně přesvědčena, že i bez vody se zavařenina povede.

Agafja s rozpáleným a uraženým obličejem, vlasy rozcuchané a hubené ruce obnažené po loket, otáčela pánví nad železným bubnem s řeřavým dřevěným uhlím, zamračeně se dívala na maliny a přála si z duše, aby ztuhly a neprovařily se. Kněžna tušila, že asi proti ní jakožto hlavní rádkyni při zavařování malin bude namířen Agafjin hněv, a tak se snažila budit dojem, že je zaměstnána něčím jiným a o maliny se nezajímá. Proto mluvila o jiných věcech, ale tu a tam zašilhala po kamínkách.

„Vždycky kupuju služkám šaty sama ve výprodeji,“ pokračovala v načatém rozhovoru. „Neměla by se už sebrat pěna, babičko?“ dodala a obrátila se k Agafje. „Vůbec není nutné, abys to dělala sama, darmo by ti bylo horko,“ zadržela Kitty.

„Já to udělám,“ řekla Dolly a vstala. Opatrně přejížděla lžicí po zpěněném cukrovém roztoku, a aby se od lžíce odlepily usazené škraloupky, občas jí ťukala o talíř, v kterém už bylo plno barevné, žlutě růžové pěny s tekoucím krvavě červeným sirupem. „Jak to budou děti lízat k čaji!“ pomyslila si a vzpomínala, jak se v dětství také divila, že velkým nechutná to nejlepší – pěna.

„Stiva říká, že je mnohem lepší dávat peníze,“ pokračovala mezitím Dolly v zajímavém rozhovoru, jaké dárky pro služebnictvo jsou nejvhodnější. „Ale…“

„Kdepak peníze!“ jednomyslně namítly kněžna a Kitty. „Toho si oni váží.“

„No, já jsem například loni koupila naší Matrjoně něco skoro jako popelín,“ řekla kněžna.

„Vzpomínám si, měla to o vašem svátku.“

„Roztomilý vzoreček, docela jednoduchý a vkusný. Sama bych si z toho něco pořídila, kdyby to neměla ona. Váreňka má něco podobného. Je to rozkošné a levné.“

„Tak, teď už to myslím bude,“ řekla Dolly, nechávajíc sirup stékat ze lžíce.

„Sirup se musí táhnout jako těsto, pak je zavařenina hotová. Ještě to chvilku povařte, Agafjo Michajlovno.“

„Ty mouchy!“ řekla Agafja zlostně. „Ono to vyjde nastejno,“ dodala.

„Jejej, ten je roztomilý, neplašte ho!“ náhle řekla Kitty, když uviděla vrabce, který si sedl na zábradlí, obrátil si malinu a začal do ní klovat.

„Dobře, ale jdi dál od těch kamínek,“ řekla matka.

„A propos de Váreňka,“ řekla Kitty francouzsky, jako mluvily pořád, aby Agafja nerozuměla. „Víte, mamá, dnes nějak čekám, že se to rozhodne. Však vy víte co. Bylo by to krásné!“

„Vida ji, dohazovačku!“ řekla Dolly. „Jak (...)

(......)