Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV

Nazítří v deset hodin, když už měl za sebou obchůzku v hospodářství, zaklepal Levin na dveře pokoje, kde spal Váseňka.

„Dále!“ zavolal Veslovskij. „Promiňte mi, teprv teď jsem dokončil svou očistu,“ řekl s úsměvem, oblečen před Levinem v pouhém prádle.

„Prosím, jako doma.“ Levin si sedl k oknu. „Spal jste dobře?“

„Jako dudek. A nedalo by se dnes jít na hon?“

„Co píváte po ránu, čaj, nebo kávu?“

„Ani to, ani ono. Dávám si anglickou snídani. Vážně je mi hanba. Dámy už asi budou vzhůru? Teď by se výborně hodila malá procházka. Ukázal byste mi koně.“

Prošli se po zahradě, podívali se do stáje, a dokonce si spolu zacvičili na bradlech, až se Levin konečně vrátil s hostem domů a vstoupil s ním do salónu.

„Lov byl nádherný, a těch dojmů!“ S těmi slovy přistoupil Veslovskij ke Kitty, která seděla u samovaru. „Věčná škoda, že dámy jsou ošizeny o tyto požitky!“

Inu, co na tom, přece musí promluvit s paní domu, řekl si Levin. Opět cosi spatřoval v úsměvu, v tom triumfálním výrazu, s jakým host oslovil Kitty…

Kněžna, sedící z druhé strany stolu s Marií Vlasjevnou a Stěpanem Arkaďjičem, si Levina zavolala a začala o přestěhování do Moskvy před Kittiným porodem a o přípravě bytu. Už před svatbou byly Levinovi nepříjemné všemožné přípravy, poněvadž svou nicotností snižovaly velikost celé věci, a dnes mu připadaly ještě urážlivější všechny ty přípravy k budoucímu porodu, jehož čas měli spočítaný na prstech. Snažil se celou dobu nevnímat řeči o tom, jak se má dítě zavinovat, pokud mohl, odvracel zrak, aby neviděl jakési nekonečné, tajemné háčkované pásy, jakési plátěné trojúhelníčky, jimž Dolly přikládala zvláštní důležitost, a podobně. Narození syna (byl přesvědčen, že to bude syn), které mu bylo přislíbeno, ale v které přesto nemohl věřit (připadalo mu to tak neobyčejné), bylo pro něho jednak tak ohromným, a proto nemožným štěstím, jednak událostí natolik tajemnou, že se mu zdálo pobuřující a pokořující, když se ostatní domnívali, že vědí, co přijde, a připravovali se k tomu jako k nějaké všední věci.

Ale kněžna nechápala jeho pocity a vykládala si jeho nechuť k přemýšlení a k hovoru o těch věcech lehkomyslností a lhostejností, a proto ho nenechala na pokoji. Pověřila Stěpana Arkaďjiče, aby se v Moskvě poohlédl po bytě, a teď si zavolala Levina.

„Nic nevím, Jasnosti. Dělejte, jak za vhodné uznáte,“ řekl jí.

„Musíme si říct, kdy se přestěhujete.“

„Na mou duši nevím. Vím, že se rodí milióny dětí mimo Moskvu a bez doktorů… proč tedy…“

„Tak když je to takové…“

„Ale ne, jak chce Kitty.“

„S Kitty se o tom přece nemůže mluvit! Chceš snad, abych ji poděsila? Letos na jaře umřela Natálie Golicynová, protože měla špatného porodníka.“

„Jak řeknete, tak udělám,“ řekl Levin zasmušile.

Kněžna mu začala cosi vykládat, ale neposlouchal ji. Ačkoli ho rozmluva s kněžnou rozlaďovala, nezasmušil se proto, nýbrž nad tím, co viděl u samovaru.

Ne, to je nemožné! Levin tu a tam pohlédl na Váseňku, který se skláněl ke Kitty (...)

(......)