Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV

Levin doprovodil ženu nahoru a pak šel za Dolly. Darja Alexandrovna dnes také měla samé mrzutosti. Chodila po pokoji a hněvivě mluvila k děvčátku, které stálo v koutě a brečelo.

„Budeš stát celý den na hanbě a obědvat budeš sama, a nedostaneš žádnou panenku a žádné nové šaty ti neušiju,“ říkala. Už nevěděla, jak by ji potrestala.

„To je ošklivá holčička!“ obrátila se k Levinovi. „Kde se v ní berou takové ohavné sklony?“

„A co vlastně provedla?“ utrousil Levin dosti lhostejně, neboť se chtěl s Dolly poradit o svých problémech, a proto ho mrzelo, že přišel nevhod.

„Byli s Gríšou na malinách a tam… Nemohu ani říci, co dělala. Věčná škoda miss Elliot. Tahleta se o nic nestará, je tu jenom pro jméno… Figures vous que la petite…^[22]“

A Darja Alexandrovna pověděla Levinovi o Mašině poklesku. „To nic nedokazuje, to vůbec nejsou ošklivé sklony, je to prostě nezbednost,“ uklidňoval ji Levin.

„Ale ty jsi nějak mrzutý? Copak máš na srdci?“ ptala se Dolly. „Co se tam děje?“

A z tónu, jakým ta otázka byla vyslovena, Levin poznal, že snadno řekne, co říci chce.

„Nebyl jsem tam, byli jsme s Kitty sami na zahradě. Pohádali jsme se už podruhé od té doby, co… co přijel Stiva.“

Dolly se na něho dívala moudrýma, chápajícíma očima.

„No řekni mi, ruku na srdce, nevšimla sis… ne, u Kitty ne… ale že ten pán měl takové způsoby, které se mohou nepříjemně, nejen nepříjemně, ale hrozně, urážlivě dotknout manžela?“

„Totiž, jak bych ti to řekla… Zůstaň stát v koutě!“ okřikla Dolly Mášu, která spatřila v matčině tváři nenápadný úsměv a už sebou začala šít. „Ze společenského hlediska by se řeklo, že se chová jako všichni mladí muži. Dvoří se hezké mladé paní a manželu z vyšších kruhů to musí jen lichotit.“

„Ano, ano,“ ponuře pravil Levin, „Ale pozorovala jsi něco?“

„Nejen já, i Stiva si toho všiml. Po snídani mi bez obalu řekl: Je crois que Veslovskij fait un petit brin de cour a Kitty.“^[23]

„Výborně, to mi stačí. Vyženu ho!“ řekl Levin.

„Copak ses zbláznil?“ vyděsila se Dolly. „Prosím tě, Kosťo, vzpamatuj se!“ řekla se smíchem. „No, teď můžeš jít k Fanny,“ obrátila se k Máše. „Poslyš, jestli chceš, řeknu to Stivovi. On ho odveze pryč. Můžeme říct, že čekáš hosty. Celkem vzato, on se mezi nás nehodí.“

„Ne, ne, řeknu mu sám.“

„Ale ty se s ním pohádáš.“

„Vůbec ne. Bude to ohromně veselé,“ řekl Levin a opravdu vesele blýskl očima. „Tak už jí odpusť, Dolly! Ona to víckrát neudělá,“ přimlouval se za malou hříšnici, která nešla za Fanny, nerozhodně stála před matkou a se sklopenou hlavou čekala, až se na ni podívá.

Matka na ni pohlédla. Dívenka se usedavě rozplakala, zabořila se obličejem matce do klína a Dolly jí položila na hlavu hubenou něžnou ruku.

„Co s ním vůbec máme společného?“ pomyslil si Levin a šel hledat Veslovského.

Když procházel předsíní, kázal zapřáhnout do kolesky, která měla jet na nádraží.

„Včera se zlámaly pera,“ hlásil sluha.

„Tak do tarantasu^[24], ale honem. Kde je host?“

„Pán šel do svého (...)

(......)