Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI

Darja Alexandrovna dostála svému předsevzetí a jela k Anně. Bylo jí velice líto, že to snad zarmoutí sestru a nemile se dotkne jejího muže. Chápala, že Levinovi jsou zcela v právu, nechtějí-li mít žádné styky s Vronským. Ale pokládala za svou povinnost navštívit Annu a dokázat jí, že její vztah se nemůže změnit, i když je Anna v jiné situaci.

Aby nebyla při té cestě závislá na Levinových, poslala Darja Alexandrovna do vsi najmout povoz. Ale Levin se to dověděl a přišel jí domluvit.

„Proč si myslíš, že se na tvůj výlet dívám nějak nelibě? Ale kdyby, pak mě tím spíš mrzí, že si nechceš ode mě půjčit koně,“ prohlásil. „Ani jednou jsi mi neřekla, že určitě pojedeš. A když si najímáš koně ve vsi, je to jednak trapné pro mě, jednak – což je hlavní – oni ti sice slíbí, ale nedovezou tě. Já koně mám. A jestli mě nechceš urazit, vezmi si moje.“

Darje Alexandrovně nezbylo než svolit a v určený den připravil Levin pro švagrovou čtyřspřeží i náhradní přípřež, jež dal dohromady z tahounů a koní jezdeckých. Nebylo to nijak krásné spřežení, ale mohlo ji dovézt za jediný den. Nyní, kdy potřebovali povoz pro kněžnu, chystající se k odjezdu, i pro porodní bábu, znamenalo to pro Levina jistou obtíž. Ale jako dobrý hostitel nemohl připustit, aby si Darja Alexandrovna najímala povoz jinde, a kromě toho věděl, že dvacet rublů požadovaných za cestu je pro ni značná částka; a její peněžní záležitosti, které byly v prabídném stavu, brali Levinovi jako své vlastní.

Na Levinovu radu vyjela Darja Alexandrovna ještě před svítáním. Cesta byla pěkná, koleska pohodlná, koně vesele běželi a na kozlíku seděl vedle kočího místo lokaje kancelista, jehož Levin pro jistotu poslal se švagrovou. Darja Alexandrovna zdřímla a vzbudila se, až když přijížděli k zájezdní hospodě, kde měli vyměnit koně.

U bohatého sedláka, u něhož se Levin stavil tenkrát cestou ke Svijažskému, popila Darja Alexandrovna čaje, porozprávěla si s ženskými o dětech a se starochem o hraběti Vronském, kterého starý tuze vychvaloval, načež se v deset hodin vydala na další cestu. Doma pro samé starosti s dětmi nikdy nemívala čas na přemýšlení. Zato nyní, během čtyřhodinové jízdy, najednou se jí shlukly v hlavě všecky myšlenky, dříve utlumené, a promyslila si celý svůj život jako ještě nikdy, a to z nejrůznějších hledisek. Sama se divila, nač myslí. Nejprve myslila na děti, o které měla starost, třebaže jí kněžna a zejména Kitty (na tu spoléhala víc) slíbila, že na ně dá pozor. Jen aby Máša zas nezačala zlobit, aby Gríšu nekopl kůň a aby si Lili ještě víc nezkazila žaludek. Ale potom byly otázky přítomnosti vystřídány otázkami nejbližší budoucnosti. Přemýšlela, že by si měli na letošní zimu najmout v Moskvě jiný byt, vyměnit nábytek v salóně a pořídit kožíšek nejstarší dceři. Pak se před ní vynořily otázky budoucnosti vzdálenější: jak zajistí lepší život dětem. S děvčaty by to ještě šlo, ale co chlapci?

Dobrá, teď se s Gríšou učí, ale vždyť je to možné jen proto, že je teď volná, že (...)

(......)