Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX

„Kočár knížete Oblonského!“ zlostným bručivým hlasem zavolal vrátný. Kočár předjel a oba nasedli. Jen v první chvíli, dokud kočár vyjížděl ze vrat, měl Levin dosavadní pocit klubovního klidu, uspokojení i dojem nesporného dobrého tónu všude a ve všem. Ale sotvaže kočár vyjel na ulici a Levin cítil, jak se kymácí na hrbolaté dlažbě, sotvaže uslyšel zlostný pokřik drožkáře, jedoucího proti nim, sotvaže uviděl v matném osvětlení červený vývěsní štít hospody a krámku, celý dojem se rozplynul vniveč, Levin začal uvažovat o svém jednání a v duchu se tázal, zda je správné, že jede k Anně. Co tomu řekne Kitty? Ale Stěpan Arkaďjič ho nenechal přemýšlet, a jako by uhádl jeho pochybnosti, hned je rozptýlil.

„Jsem hrozně rád,“ řekl, „že ji poznáš. Víš, Dolly si to už dávno přála. A Lvov přece byl u ní taky a pořád tam chodí. Je to sice moje sestra,“ pokračoval Stěpan Arkaďjič, „ale mohu klidně prohlásit, že je to skvělá žena. Však uvidíš. Její situace je ovšem málo záviděníhodná, zvlášť teď.“

„Proč zvlášť teď?“

„Jednáme s jejím mužem o rozvodu. Souhlasil by, ale jsou tu obtíže kvůli synovi, a tak se celá věc, která měla být už dávno vyřízená, vleče už tři měsíce. Jakmile bude proveden rozvod, vdá se za Vronského. Je to přece taková hloupost, ten starodávný obyčej chození kolem oltáře, to ‚Plesej Izaiáši‘! Nikdo tomu nevěří a jenom to brání lidskému štěstí!“ připojil Stěpan Arkaďjič. „No, a pak budou mít stejně jistou pozici jako já nebo ty.“

„A v čem je potíž?“ zeptal se Levin.

„Ach, to je dlouhá a nudná historie! Je to všecko tak neurčité. Ale o to nejde. Ona čeká na ten rozvod tady v Moskvě, kde je oba všichni znají, a už tu takhle žije tři měsíce. Nikam nejde, s žádnými ženami se nestýká, jenom s Dolly, protože nechce, aby k ní chodily z milosti. I ta husa princezna Varvara odjela, protože to pokládala za něco neslušného. Víš, jiná žena by v takové situaci nenašla v sobě dost duševní síly. Ale ona, však uvidíš, jak si zařídila život a jak je klidná a důstojná. Doleva, proti kostelu!“ zavolal Stěpan Arkaďjič vykláněje se z okna. „Uf, to je vedro!“ Ještě si rozhalil kožich, už tak dost rozhalený, ačkoli bylo dvanáct stupňů mrazu.

„Ale přece má dceru. Jistě se jí věnuje?“ řekl Levin.

„Pro tebe je asi každá žena jenom samička, kvočna,“ řekl Stěpan Arkaďjič. „Pokud se něčemu věnuje, tedy jen dětem. Ne, ona ji jistě znamenitě vychovává, ale nikomu to nevykládá. Především se věnuje psaní. Už to vidím, jak se ironicky usmíváš, ale to bys nemusel. Píše knihu pro děti a s nikým o tom nemluví, ale mně z ní četla a já jsem půjčil rukopis Vorkujevovi… víš, to je ten nakladatel… a je tuším taky spisovatel. Rozumí tomu a říká, že je to báječná věc. Ale myslíš, že je nějaká typická literátka? Kdepak. Je to především žena vřelého srdce, však uvidíš. Má teď u sebe anglickou holčičku a celou rodinu, o kterou se stará.“

„Nějaká filantropie?“

„Ty hned musíš ve všem vidět něco špatného. Žádná filantropie, (...)

(......)