Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

Sotvaže Koznyšov a Katavasov dojeli na stanici kurské dráhy, dnes zvlášť oživenou zástupy lidu, vystoupili z kočáru a vyhledali sluhu, který jel se zavazadly za nimi, už přijeli i dobrovolníci ve čtyřech drožkách. Dámy s kyticemi je uvítaly a dobrovolníci vešli na nádraží, provázeni zástupem, který se valil za nimi.

Jedna z dam, které vítaly dobrovolníky, vyšla z čekárny a obrátila se k Sergejovi Ivanoviči.

„Taky jdete vyprovázet?“ otázala se francouzsky.

„Ne, já taky odjíždím, Jasnosti. Jedu na zotavenou k bratrovi. A vy pokaždé vyprovázíte?“ s nenápadným úsměvem prohodil Koznyšov.

„To přece jinak nejde!“ odvětila její Jasnost. „Je to pravda, že jich bylo od nás vypraveno už osm set? Malvinskij mi to nechtěl věřit.“

„Přes osm set. Počítáme-li ty, kdo nejeli přímo z Moskvy, je to už přes tisíc,“ pravil Sergej Ivanovič.

„Tak vidíte. Vždyť jsem to říkala!“ radostně vydechla dáma. „A že je to pravda, že už bylo věnováno kolem miliónu?“

„Víc, Jasnosti.“

„A co říkáte posledním zprávám? Turci zase utrpěli porážku.“

„Ano, četl jsem to,“ odpověděl Sergej Ivanovič. Mluvili o nejnovějších zprávách, potvrzujících, že Turci byli ve třech dnech za sebou zničeni na všech stranách a obrátili se na útěk a že zítra se očekává rozhodující bitva.

„Ach ano, víte, hlásil se jeden skvělý mladý muž. Nevím, proč mu dělali potíže. Chtěla jsem vás poprosit, já ho znám, napište mu prosím vás nějaké doporučení. Posílá ho hraběnka Lydie Ivanovna.“

Sergej Ivanovič se kněžny podrobněji vyptal na mladého muže, který se hlásil, pak se odebral do čekárny první třídy, napsal dopis osobě, na níž věc závisela, a odevzdal jej kněžně.

„Víte, hrabě Vronskij, ten známý… jede tímhle vlakem,“ řekla kněžna s vítězoslavným, významným úsměvem, když ji opět vyhledal a odevzdal jí dopis.

„Slyšel jsem, že odjíždí, ale nevěděl jsem kdy. Tímhle vlakem?“

„Viděla jsem ho, je tady. Vyprovází ho jenom matka. Nic lepšího přece nemohl udělat.“

„Ó ano, zajisté.“

Zatímco hovořili, proudil zástup kolem nich k jídelním stolům. Zamířili tam rovněž a uslyšeli, jak nějaký pán s číší v ruce pronáší řeč k dobrovolníkům. „Sloužit víře, lidstvu, bratřím našim,“ říkal pán a stále zvyšoval hlas. „K vznešené věci žehná vám matička Moskva. Živio!“ uzavřel hlasitě a se slzami v očích.

Všichni provolali živio a do restaurace se vhrnul další zástup a divže kněžnu neporazil.

„Ach, Její Jasnost! Nádherné, že?“ rozzářen radostným úsměvem zvolal Oblonskij, který se znenadání objevil uprostřed zástupu. „Že to krásně řekl, tak vroucně? Bravo! A Sergej Ivanovič je tu taky! Měl byste něco proslovit – jen tak, pár slov, víte, pro povzbuzení. Vy to tak báječně umíte,“ dodal s něžným, uctivým, taktním úsměvem a jemně táhl Koznyšova za ruku.

„Ne, já hned odjíždím.“

„Kam?“

„K bratrovi na venkov,“ odpověděl Sergej Ivanovič.

„To uvidíte mou ženu. Psal jsem jí, ale vy s ní budete mluvit dřív. Řekněte jí laskavě, že jsme se potkali a že je všecko all right. Anebo ne, (...)

(......)