Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČÁST OSMÁ

I

Uplynuly skoro dva měsíce. Byla už polovina horkého léta, ale Sergej Ivanovič Koznyšov se teprve teď chystal odjet z Moskvy.

V životě Sergeje Ivanoviče se tou dobou leccos událo. Už více než před rokem dokončil knihu, ovoce šestileté práce, pod názvem Studie o základech státní formy v Evropě a v Rusku. Některé kapitoly této knihy, stejně jako úvod, byly uveřejněny v periodickém tisku, kdežto jiné části předčítal Sergej Ivanovič v kruhu svých známých, takže myšlenky tohoto spisu už nemohly být pro veřejnost naprostou novinkou. Nicméně očekával, že kniha vzbudí ve společnosti značný dojem, a nebude-li převratem ve vědě, tedy aspoň vyvolá silný rozruch ve vědeckém světě.

Po pečlivém zpracování byla kniha loni vydána a rozeslána knihkupcům.

Sergej Ivanovič se nikoho neptal, neochotně a na oko lhostejně odpovídal přátelům na dotazy, co jeho kniha, ani knihkupců se nevyptával, jak jde na odbyt, ale přitom bedlivě, s napjatou pozorností sledoval, jaký bude první dojem, který jeho kniha vyvolá ve společnosti a v literatuře.

Avšak minul týden, uběhl druhý i třetí, ve společnosti nebylo žádný dojem znát. Přátelé, odborníci a vědci, se o ní tu a tam – patrně ze zdvořilosti – dali do řeči. Ostatní známí se o knihu vědeckého obsahu nezajímali, a proto s ním o ní nemluvili vůbec. I ve společnosti, zvlášť nyní zaujaté jinými otázkami, panovala úplná lhostejnost. Také v tisku nepadlo celý měsíc o knize ani slovo.

Sergej Ivanovič si přesně vypočítal, kolik časuje třeba k napsání recenze, ale uplynul měsíc, uplynul druhý, a pořád vládlo mlčení.

Jen v Severním brouku bylo v žertovném fejetonu o zpěváku Drabantim, který ztratil hlas, jen tak mimochodem řečeno několik opovržlivých slov o Koznyšovově knize, dokazujících, že tato kniha byla už dávno všemi odsouzena a vystavena všeobecnému posměchu.

Konečně se téměř po třech měsících objevil v seriózním časopise kritický článek. Koznyšov znal i jeho autora. Setkal se s ním jednou u Golubcova.

Autor článku byl velice mladý churavý fejetonista, velice řízný jako spisovatel, ale nedostatečně vzdělaný a plachý v osobním styku.

Přestože autorem zcela pohrdal, přistoupil Sergej Ivanovič ke čtení článku s naprostou vážností. Článek byl hrozný.

Fejetonista zřejmě pochopil celou knihu tak, jak ji nebylo možné pochopit. Ale vybral citáty tak obratně, že těm, kdo knihu nečetli (a patrně ji nečetl nikdo), bylo dokonale jasné, že celá kniha je pouhou snůškou nabubřelých slov a že autor knihy je úplný ignorant. A to vše bylo tak vtipné, že ani Sergej Ivanovič by nepohrdl takovou duchaplností; jenže v tom právě byla hrůza.

Ačkoli si Sergej Ivanovič ověřoval správnost recenzentových důvodů naprosto svědomitě, nezdržel se ani na okamžik u vysmívaných nedostatků a chyb – bylo příliš zřejmé, že to všecko bylo vyhledáno záměrně – ale hned začal bezděčně vzpomínat dopodrobna na své setkání a rozhovor s autorem článku.

Snad ho nějak neurazil?

Koznyšov si vzpomněl, jak při setkání (...)

(......)