Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVIII

Hanba a hnus, hnus a hanba, myslel si zatím Něchljudov, vraceje se pěšky domů známými ulicemi. Nemohl se zbavit tíživého pocitu, který v něm vyvolala rozmluva s Missi. Cítil, že formálně, můžeme-li se takto vyjádřit, je vůči ní v právu. Vždyť jí neřekl nic, co by ho zavazovalo, neučinil jí nabídku k sňatku, ale ve skutečnosti cítil, že se zavázal, že jí dal slib, a přitom si teď bytostně uvědomil, že se s ní nemůže oženit. Hanba a hnus, hnus a hanba, opakoval si a netýkalo se to jen vztahu k Missi, ale vůbec všeho. Všechno je hnus a hanba, opakoval si, když překročil práh domova.

„Nebudu večeřet,“ pravil Kornejovi, který za ním přišel do jídelny, kde bylo prostřeno. „Můžete jít.“

„Prosím,“ řekl Kornej, avšak neodešel a začal sklízet se stolu. Něchljudov se díval na Korneje a ten v něm budil nelibost. Chtěl mít ode všech pokoj, ale zdálo se mu, že ho všichni jako z udělání, jako naschvál obtěžují. Když Kornej odešel se stolním náčiním, šel Něchljudov k samovaru a už chtěl nasypat do konvičky čaj, ale vtom zaslechl kroky Agrafeny Petrovny, a aby se s ní nesetkal, odkvapil do salónu a zavřel za sebou. V tomto salóně zemřela před třemi měsíci jeho matka. Když nyní vstoupil do toho pokoje, osvětleného dvěma lampami pod stínidly, jednou u otcovy podobizny a druhou u podobizny matčiny, vzpomněl si, jaký vztah měl k matce poslední dobu, a ten vztah se mu jevil nepřirozený a odporný. I to byla hanebnost a hnus. Vzpomněl si, jak si v posledním období její nemoci přímo přál její smrt. Namlouval si, že si to přeje proto, aby se zbavila útrap, ale ve skutečnosti si to přál, jen aby sám byl zbaven pohledu na její utrpení.

Zatoužil vyvolat si na ni hezkou vzpomínku a vzhlédl k její podobizně, namalované za pět tisíc proslulým malířem. Byla vyobrazena v černých sametových šatech s hlubokou dekoltáží. Malíř si zřejmě dal zvlášť záležet, když maloval ňadra, rýhu mezi nimi i oslnivě krásná ramena a šíji. To už bylo docela hanebné a hnusné. V tom vypodobnění matky jako obnažené krásky bylo cosi odporného a rouhačského. Bylo to tím odpornější, že ta žena ležela před třemi měsíci v tomto pokoji jako vyschlá mumie, ale přesto šířila nejen po celém pokoji, ale i po celém domě zoufale těžký pach, který se nedal zapudit. Zdálo se mu, že ten pach dosud cítí. A vtom si vzpomněl, jak den před smrtí vzala jeho silnou bílou ruku do své kostnaté černající ručky, pohlédla mu do očí a řekla: „Neodsuzuj mě, Míťo, jestli jsem nejednala správně,“ a do očí vybledlých utrpením jí vhrkly slzy. „Taková ohavnost!“ řekl si ještě jednou, pohlédnuv na odhalenou ženu se skvostnými úbělovými rameny a pažemi a s vítězoslavným úsměvem. Obnažená ňadra na podobizně mu připomněla jinou mladou ženu, kterou v minulých dnech viděl rovněž obnaženou. Byla to Missi. Pod vymyšlenou záminkou si ho večer pozvala, aby se mu ukázala v plesových šatech, v kterých jela na ples. S odporem si vzpomněl na její krásná ramena a paže. A ten hrubý, živočišný otec se svou minulostí, se (...)

(......)