Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXI

Jakmile senátoři usedli v poradní síni ke stolu, jal se Volf velice živě uvádět motivy, pro něž má být rozsudek zrušen.

Předseda, člověk beztak nevrlý, měl dnes špatnou náladu. Když vyslechl věc při zasedání, už si utvořil vlastní názor, a teď tu seděl pohřížen do svých myšlenek a ani Volfa neposlouchal. V myšlenkách se vracel k tomu, co si včera napsal do memoárů, když byl Viljanov, a nikoli on, dosazen na významný úřad, po kterém předseda už dávno toužil. Předseda Nikitin byl zcela upřímně přesvědčen, že výroky o různých úřednících dvou nejvyšších tříd, s nimiž se služebně stýkal, jsou velevýznamným historickým materiálem. Včera napsal kapitolu, v které dostali někteří úředníci dvou nejvyšších tříd co proto, jelikož mu zabránili (dle jeho formulace) uchránit Rusko zkázy, do níž je hnali nynější vládcové, ve skutečnosti však jen proto, že mu zabránili, aby dostal větší plat, než měl nyní, a teď tu přemítal, jak potomstvo bude vidět celou situaci v naprosto jiném světle.

„Ano, jistěže,“ řekl, když ho oslovil Volf, ač ho neposlouchal.

B. zase poslouchal Volfa s truchlivým výrazem a kreslil si girlandy na papír, který měl před sebou. B. byl liberál nejpoctivějšího zrna. Svatě střežil tradice let šedesátých, a pokud se odchýlil od přísné nestrannosti, tedy jen ve prospěch liberálnosti. Tak v daném případě kromě toho, že akcionářský čachrář, který podal žalobu pro urážku na cti, byl špinavec, byl B. pro zamítnutí stížnosti také proto, že obvinit žurnalistu z urážky na cti znamenalo omezovat svobodu tisku. Když Volf domluvil, nechal B. girlandu nedokreslenou a smutně – bylo mu smutno, že musí dokazovat věci tak banální – mírným, příjemným hlasem, stručně, prostě a přesvědčivě poukázal na to, že stížnost je bezpředmětná, sklonil bělovlasou hlavu a dokresloval girlandu.

Skovorodnikov, který seděl proti Volfovi a celou dobu si strkal tlustými prsty vous a kníry do úst, přestal žmoulat vous, jakmile B. domluvil, a hlasitě, křaplavě prohlásil, že předseda akciové společnosti je sice notný padouch, že by však přesto byl pro zrušení rozsudku, kdyby pro to byly oprávněné důvody, ale jelikož nejsou, připojuje se k názoru Ivana Semjonoviče (B.); řekl to s potěšením, že mohl trochu rýpnout do Volfa. Předseda se připojil ke Skovorodnikovovu názoru a stížnost byla zamítnuta.

Volf byl nespokojen zejména proto, že byl takřka usvědčen z nepoctivé zaujatosti, ale tvářil se lhostejně, otevřel další spis, týkající se Maslovové, a zahloubal se do něho. Senátoři mezitím zazvonili, objednali si čaj a rozhovořili se o události, která v té době zároveň se soubojem Kamenského zajímala všechny Petrohraďany.

Byl to případ ředitele departmentu, přistiženého a usvědčeného z trestného činu podle paragrafu 995.

„Taková ohavnost,“ s ošklivostí řekl B.

„A co je na tom špatného? Najdu vám v odborné literatuře návrh jednoho německého autora, který přímo doporučuje, aby se to nepokládalo za trestný čin a aby byly povolovány sňatky mezi muži,“ pravil (...)

(......)