Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIX

Po příjezdu do Moskvy jel Něchljudov nejprve do vězeňské nemocnice za Maslovovou, aby jí oznámil smutnou zprávu, že senát schválil soudní rozsudek, takže se musí chystat na Sibiř.

V žádost k carovi, kterou mu sepsal advokát a kterou teď vezl do věznice Maslovové k podpisu, vkládal málo nadějí. A kupodivu teď o úspěch ani nedbal. Vžil se do myšlenky na cestu na Sibiř, na život mezi vyhnanci a trestanci a už si mohl stěží představit, jak by upravil život svůj a život Maslovové, kdyby byla bývala zproštěna. Vzpomínal na slova amerického spisovatele Thoreaua, jenž za otroctví v Americe říkal, že jediným místem příslušejícím poctivému občanu ve státě, v kterém je uzákoněno a chráněno otroctví, je vězení. Stejně smýšlel i Něchljudov, zvláště po svém pobytu v Petrohradě a po všem, co tam poznal.

Ano, jediným místem příslušejícím poctivému člověku v Rusku je dnes vězení! Dokonce to bezprostředně cítil, když dojížděl k věznici a vcházel do jejích zdí.

Vrátný v nemocnici Něchljudova poznal a hned mu sdělil, že Maslovová už u nich není.

„A kde je?“

„Ale zase v trestnici.“

„A proč ji tam dali?“ zeptal se Něchljudov.

„Když to vám je takový pronárod, Vaše Jasnosti,“ řekl vrátný s pohrdavým úsměvem. „Začala si techtle mechtle s felčarem, tak ji vrchní lékař poslal pryč.“

Něchljudov ani netušil, že mu na Maslovové tolik záleží a že by si mohl její duševní stav brát tolik k srdci. Zpráva ho omráčila. Zachvátil ho pocit, jaký se nás zmocňuje při zprávě o nenadálém velkém neštěstí. Bylo to nesmírně bolestné. Jeho prvním pocitem byl stud. Zejména byl sám sobě směšný se svou radostnou představou, že její duševní svět se mění. Všechna slova, jimiž odmítala jeho oběť, její výčitky a slzy – to vše byla, pomyslel si, jen lest zvrhlé ženy, která ho chtěla co nejvíc využít. Napadlo ho teď, že za minulé návštěvy na ní pozoroval známky nepolepšitelnosti, která se nyní projevila. To mu prolétlo hlavou, když si mechanicky nasadil klobouk a odcházel z nemocnice.

Ale co teď má dělat? Je k ní vázán? Neosvobodilo ho snad právě to, jak se zachovala? Tak se tázal sám sebe.

Ale sotva si tu otázku položil, rázem si uvědomil, že kdyby se měl za volného a opustil ji, nepotrestá ji, jak by si přál, nýbrž sebe, a tu se ho zmocnil strach.

Ne! Co se stalo, nemůže otřást jeho rozhodnutím, spíš ho v něm utvrdí. Ať si dělá, co vyplývá z jejího duševního stavu. Když techtle mechtle s felčarem, tak techtle mechtle s felčarem. Je to její věc… Ale na něm je, aby jednal podle svého svědomí. A svědomí mu káže, aby pro vykoupení hříchu obětoval svoji svobodu, a jeho rozhodnutí, že se s ní ožení třeba jen fiktivně a bude ji následovat všude, ať ji pošlou kamkoli, to rozhodnutí zůstává nezměněno. Tak si řekl v zlobné umíněnosti, a když vyšel z nemocnice, rázně zamířil k vězeňské bráně.

U brány požádal dozorčího, aby inspektorovi ohlásil, že by rád mluvil s Maslovovou. Dozorčí Něchljudova znal a pověděl mu jako starému známému důležitou vězeňskou novinu. (...)

(......)