Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVIII

Něchljudov by byl odjel ještě téhož večera, slíbil však Mariette, že za ní přijde do divadla, a třebaže věděl, by to neměl dělat, nalhával si, že je vázán daným slovem, a rozjel se tam.

Dovedu čelit svodům? přemýšlel ne zcela upřímně. Zkusím to naposledy.

Převlékl se do fraku a přijel na druhé jednání věčné Dame aux camélias^[55], v níž hostující herečka dalším novým způsobem předváděla, jak umírají souchotinářky.

V divadle bylo plno a Něchljudovovi ihned ukázali lóži Mariette, přičemž mu vzdali náležitou úctu jako člověku, který se na ni ptá.

Na chodbě stál premovaný lokaj, uklonil se mu jako známému a otevřel mu dveře.

Všecky řady protějších lóží s postavami sedícími i stojícími za nimi, záda poblíž i šedivé, prošedivělé, olysalé, plešaté, napomádované a nakadeřené hlavy v přízemí – všichni diváci soustředěně zírali na hubenou, kostnatou, vyšňořenou herečku, která byla samá krajka a hedvábí, pitvořila se a křečovitě odříkávala monolog. Jakmile se otevřely dveře, kdosi zasyčel a dvojí proud chladného a teplého vzduchu přeběhl Něchljudovovi po tváři.

V lóži seděla Mariette, neznámá dáma v červené pláštěnce a s vysokým těžkým účesem a dva muži: generál, choť Mariette, hezký muž přísného, nevyzpytatelného obličeje s orlím nosem a s klenutým vojenským hrudníkem vycpaným vatou a krejčovským plátnem, a olysalý plavý muž, mající vyholenou bradu s důlkem mezi honosnými licousy. Mariette se svými oblými svalnatými rameny, spadajícími svisle od šíje, mezi níž a rameny se černalo mateřské znamínko, graciózní, štíhlá, elegantní, dekoltovaná, se ihned otočila, pokynula Něchljudovovi vějířem na židli za sebou a na pozdrav se na něho vděčně, a jak se mu zdálo, významně usmála. Její muž klidně, jako dělal vše, pohlédl na Něchljudova a uklonil se. Z jeho pózy, z pohledu, který si vyměnil se ženou, ze všeho bylo znát pána, vlastníka krásné ženy.

Když monolog skončil, divadlo zaburácelo potleskem. Mariette vstala, a přidržujíc si šustivou hedvábnou sukni, šla dozadu a představila muži Něchljudova. Generál se neustále usmíval očima, pravil, že ho velice těší, a pak se klidně a nevyzpytatelně odmlčel.

„Musím už jet, ale když jsem vám slíbil…“ obrátil se Něchljudov k Mariette.

„Když nechcete vidět mne, aspoň uvidíte ohromnou herečku,“ odpověděla Mariette na význam ukrytý za jeho slovy. „Viď, že byla v poslední scéně výborná?“ obrátila se k muži.

Muž přikývl.

„Mne to nedojímá,“ řekl Něchljudov. „Viděl jsem za poslední dobu tolik opravdového neštěstí, že…“

„Tak se posaďte a povídejte.“

Muž naslouchal a stále víc a víc se ironicky usmíval očima.

„Byl jsem u té ženy, která byla propuštěna, která byla tak dlouho vězněna. Je to nadobro zničené stvoření.“

„To je ta žena, co jsem ti o ní říkala,“ pravila Mariette k muži.

„Ano, byl jsem velice rád, že mohla být propuštěna,“ řekl generál klidně, přikyvoval a Něchljudovovi se zdálo, že se usmívá pod vousy už zcela nepokrytě. „Půjdu si zakouřit.“

Něchljudov seděl (...)

(......)