Josef Kajetán Tyl

FIDLOVAČKA
ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výjev devátý

Jeník čistě oblečen. Předešlí.

KOZELKA

Tu ho máte!

(Všickni vstanou a vítají.)

LIDUNKA

Milý bože – co to?

HUBÍNEK

Pěkně se vítáme, pane zajíčku!

MASTÍLKOVÁ

Oslepla jsem – anebo? Fluchtes – toť je -

KOZELKA

Mladý pan Kroutil – ano. Činí nám svou úctu. (Jeníkovi.) Naštemujte si!

JENÍK

Nehněvejte se, paní Mastílková, že se bez pozvání vašeho opovažuju – ale pan Kozelka mi za to stál, že se již utišila vaše nevrlost.

MASTÍLKOVÁ

To vám bulíka na nos pověsil.

(Jirka se směje – Ondřej ho zakřikuje i s Markytou.)

LIDUNKA

Paní tetinko!

JENÍK

Učinil-li to, ať i zodpoví, co z toho pojde. Avšak i hlasu srdce mého jsem při této návštěvě poslouchal. Že společnost u sebe máte, věděl jsem, i nadál jsem se, že hodnou společnost -

(Všickni se kloní.)

JENÍK

Buď jak buď – před ní hodlal jsem se ucházeti o vaši přízeň a Liduščinu ruku.

VŠICKNI

Co že?

DUDEK

Comment – co šikat?

MASTÍLKOVÁ

Chcete hrát se mnou na blázny?

JENÍK

Cizí ať mezi námi rozhodne! Rodem, stavem jsme si s tetinkou vaší rovni – srdce jsou si dobrá, nouze nebydlí v domech našich rodičů. - Proč bych se o domácí blaženost nestaral? Ptám se vás před touto vzácnou společností -

MASTÍLKOVÁ

Co se vy mě máte co ptát? Jsem já na ptaní? - Čí pak jste, můj krajánku?

JENÍK'

Nic proti mému rodu a stavu, paní! Nečiňte, pro bůh! abych se zapomněl, že jste Liduščina teta. Co máte proti mně?

MASTÍLKOVÁ

Všecko. Nejste syn mého nepřítele? A kurcum – tuhle sedí ženich slečny tetinky.

JENÍK

Tento tady?

KOZELKA (jemu do uší)

Naštemujte ještě výš!

MASTÍLKOVÁ

Otvíráte oči, není-liž pravda? Tu se nic nesmolí, pane Kroutile – ani mouka nepřesýpá, milý krajánku, ha, ha, ha! Žluč by mi pukla samou radostí!

JENÍK

Tento tady?

KOZELKA (do uší)

Dejte se do něho!

DUDEK (se vzpříčí)

Je vám něco do toho, monsieur?

JENÍK

O pak mi arci žádná naděje nezbývá, musí-li býti ženich tvůj, Liduško, novomodní tintidlo!

(Všecko sebou trhne.)

MARKYTA (Ondřejovi)

Ich bitt' sie -

JENÍK

Ach, že jsem se domýšletimohl, že by mě v tomto domě přijali! Jsem-li pak to v obydlí pražské máselnice? Hodí-li pak se tyto stěny, tato skvostnost v život pouhé měšťanky? Patří-li pak takováto společnost -

VŠICKNI (vyskočí)

Co že, jak že?

(...)

(......)