Josef Kajetán Tyl

STRAKONICKÝ DUDÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP 2.

Mikuli. Vocilka.

 

VOCILKA: Má služba, mnohovážený – bezpochyby panovník nad tímto tělo– i dušekojným ústavem?

MIKULI (vážně): Jsem hostinský.

VOCILKA: To mne těší. Já si přál už dávno hostinského nakrmení. Račte dovolit – nehostíte také slavného koncertistu?

MIKULI: Co je to?

VOCILKA: Zvíře, co dělá muziku.

MIKULI: Ah, to je ten český dudák?

VOCILKA: Ano, ta strakonická chlouba.

MIKULI: Ten je tady.

VOCILKA: To mne těší. A nemohl bych s ním rozprávět?

MIKULI: Proč bys nemohl? Jak vidím, máš dobře proříznuto.

VOCILKA (stranou): No počkej! To poznáš teprve, až se dostanu do hrnců. (Nahlas.) Já jsem totiž jeho krajan.

MIKULI (prohlížeje si ho): Taky Čech? To musí být divná zem, ta česká.

VOCILKA: Můj laskavý napáječi poutníků, to víte, že je svět už tuze starý, a proto je už taky leckde děravý. Jenže pánbůh takové díry nemůže trpět, a když něco pukne a udělá se díra, vezme pánbůh pokaždé nějakého Čecha a takovou díru jím zalepí, aby stavení nezhrklo. Proto máte po světě tolik Čechů.

MIKULI (hledí na něj a vrtí hlavou): Nu, pro mne – uvidíme, co tady dovedete.

VOCILKA: Tady?

MIKULI: Tvůj krajan chce hrát před naší princeznou.

VOCILKA: Princeznou?

MIKULI: Naše princezna je nejroztomilejší na světě, nejí než broskvová jádra a nepije než mošusový květ, ale asi od jednoho roku na ni padl tak hluboký smutek, že ani nemluví; nadarmo pro ni strojili všelijaká obveselení. Tu přiletěla pověst o divné hudbě tvého krajana, a otec smutné princezny vypravil za ním posly, aby ji svojí hrou potěšil. Dudáček přišel, a já se nyní půjdu poptat, kdy smí přijít do paláce. (Odejde.)

VOCILKA: Náš dudák přišel rozveselit princeznu? Viktoria, pšenice kvete, budeme sklízet koláče! Ale teď se, příteli Vocilko, řádně seber a prezentýruj se. Moje garderoba je sice trochu sešlá – tuhle z levého šosu bude brzy cedník, a kolena se derou na čerstvé povětří; ale vždyť máš ještě jednu rukavičku – vytáhneš si límec – a jsi hotov. Tak, jen chutě do toho, a mysli na sekretářství. Arci, když se máš přiznat, zdali se k tomu hodíš? Pah, proč by ses nehodil! Nebudeš první, kdo se vydává za něco, k čemu se vůbec nehodí. Beztak se ledaco po (...)

(......)