Josef Kajetán Tyl

STRAKONICKÝ DUDÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP 3.

Vejde Švanda. Vocilka. Švanda v černém fraku, ale aby na něm visel, má bílý šátek s notným límcem na krku atd.; pohybování jeho v tom obleku je sebevědomé a směšné.

 

ŠVANDA (přicházeje zívá a protahuje se): Ah – tohle je veselé živobytí – jako o Štědrém večeru při prázdné míse. Nic než dlouhá chvíle. Někdy mne to arci strhne do proudu – tu se jí a pije; ale potom je zas, jako by vypálil. A nejhezčí na tom je, že nemám posavád žádných tisíců. Ty peníze jdou u mne, jako na dračku.

VOCILKA (který stál stranou, předstoupí s mnohými poklonami): Servitore, signor musicanto – poníženě ruce líbám.

ŠVANDA: Co vás to napadá? – A jakýpak vy jste pták?

VOCILKA: Já dychtil už dávno po té chvíli, abych mohl nejslavnějšímu krajanovi složit svou nejhlubší poklonu.

ŠVANDA (živě): Vy jste Čech?

VOCILKA: Oh – a jaký! Doma to nemohli se mnou ani vydržet a radili mi, abych se podíval trochu do světa.

ŠVANDA: A co nyníčko děláte?

VOCILKA: Chodím za vámi a poslouchám vaši nebeskou muziku. Roztrhal jsem tím takřka své poslední boty – všecko z pouhé lásky k umění.

ŠVANDA: To jste blázínek.

VOCILKA: Já vím, ale ono je teď mnoho takových muzikantských zfanfrnělců – to je teď jako cholera. Přitom pozoruju, že nemáte u sebe žádného, aby se staral o vaše pohodlí, aby obstarával vaše koncerty, roznášel recenzentům bilety – a já bych byl nejšťastnější člověk, kdybych vám mohl k tomu všemu obětovat svoje mizerné služby.

ŠVANDA: To by bylo snad tuze mnoho.

VOCILKA: Ono se to vlastně také sluší. Každý slavný muž má svého sekretáře, komorníka, důvěrníka – nebo jak ho chce titulovat – a takový člověk je pro něj pravé dobrodiní.

ŠVANDA: Tak? Já si pomáhal posud sám, nebo jsem si vydlužil číšníka z hospody; arciže mě to všecko dřelo – jak se mi zdá.

VOCILKA: No, to si mohu myslit! Číšníci – to je krásná čeládka! To jsou pobertové! Ale to všecko přestane, když budu já u vás. A jak užijete života! – beze všech starostí. Já se vám budu starat o (...)

(......)