Josef Kajetán Tyl

STRAKONICKÝ DUDÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP 6.

Mikuli. Předešlí.

 

MIKULI: Pane! Nejvzácnější pane!

ŠVANDA: Ah, náš domácí.

MIKULI: Právě přicházím z královského paláce. V patách za mnou přijde pro tebe dvořenín, aby ses dostavil k naší princezně. (Odejde.)

VOCILKA: Šlaka, na princeznu jsme docela zapomněli!

DOROTKA: K princezně? Jaká princezna?

ŠVANDA: Oh, holečku – to bude teď moje denní společnost. 

DOROTKA: Je mladá, hezká?

ŠVANDA: To ještě nevím; slyším jenom, že je plačtivá, a že ji mám svým uměním povyrazit.

VOCILKA: Svým božským uměním.

DOROTKA: Vás se nikdo neptal! – Švando, nezůstaneš tam dlouho? A opravdu je to jen pro tvoje dudy? – Ale jak by bylo!

ŠVANDA: Jářku už jednou, Dorotko, já jsem dnes světoznámý, po mých dudách se blázní, co má ruce a nohy.

VOCILKA: I princezny!

DOROTKA: Švando, máš-li mě rád, nech všeho a pojď radši zpátky, než se mi docela změníš. Tatínek nám už, chudák, ani bránit nemůže. Co je nám po světě. Já se toho tady bojím.

KALAFUNA: Švando, Švando, doma není všady!

VOCILKA: Ale sláva jen ve světě!

ŠVANDA: Poslouchej, Dorotko, ode dneška si pamatuj, že tě mám rád, moc rád, ale uvazovat mě nesmíš. Vidíš sama, doma si mne nikdo necenil, a tady – princezny! Komorníku!

VOCILKA: Dělejte, milostpane, dělejte! V téhle hastrošově uniformě vás nemohu pustit do paláce – to by myslili, že jdete strašit vrabce. Já slíbil, že se budu o vás starat, a musím držet slovo. Pojďte, milostslečna bude zatím tak dobrá a vyrazí se tady s panem krajanem. – (Stranou.) Já bych oba taky rád vyrazil – ale někam ze dveří. (Vezme Švandu pod paží a odejde s ním.)

KALAFUNA: Nějaká dobrá duše – ten sekretář, he, he!

DOROTKA: Myslíte?

KALAFUNA: To jsou nějaké starosti! A na sebe ani nevzpomene. No, jezte, pijte, panno Dorotko! Já si udělám dnes bene. Škoda že tu nejsou moji caparti – ti by se olizovali.

DOROTKA: Mně je najednou jaksi těsno, jako by se mělo něco přihodit.

KALAFUNA: I ovšem – he, he! Ono se může něco přihodit.

DOROTKA: Copak?

KALAFUNA: Že snad chytím opičku.

DOROTKA: Ach, nežertujte! Naše neznámá průvodkyně také jako by měla nějaké tušení a domlouvala nám pořád, (...)

(......)