Josef Kajetán Tyl

STRAKONICKÝ DUDÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP 2.

Švanda. Potom Nalejváček. Předešlí. Švanda je podnapilý.

 

ŠVANDA: He, hospodo!

CHASA: I hlehle – Švanda! To bude švanda!

VOCILKA (trhne sebou): Kýž tě klíště!

NALEJVÁČEK (přináší talíř a džbánek): Hned jsem tady, jen to fikne. (Dá to Vocilkovi a běží zas ven.)

ŠVANDA: Dobrého zdraví, hoši, dobrého zdraví. I kýho ďábla! Jakpak ty sem přicházíš, ďábelská podšívko?

VOCILKA: Svou vlastní ekvipáží. Služebníček – těší mě –

ŠVANDA (obejde hrozivě Vocilku, dlouho si jej měří): Hoši, vyvalchujte mi tenhle měch, já vám budu za to celou noc hrát zadarmo!

CHASA: I proč ne – to se může stát. (Vstávají na Vocilku.)

VOCILKA: Lidé, mějte rozum! (Couvá za stůl a chopí se své truhlice.) Zpátky, já tu mám nabité kanony a nerozumím žertu!

ŠVANDA: Anebo – nechte toho! On to naposledy přece nejlíp se mnou myslel – ačkoli se to neokázalo.

VOCILKA: To je moudré slovo. Arciže jsem to nejlíp myslil. Copak je princovství nějaká maličkost? Že to sklaplo, za to nemohu.

NALEJVÁČEK (přinese džbánek).

ŠVANDA (sedne ke stolu): Šsst! – Slyšeli jste? Princovství! Vy mi to nechcete nikdy věřit, když povídám, jaký jsem měl kříž s princeznami. Tenhle člověk je svědek.

VOCILKA: Ano, já byl při tom. – Pane hospodský, ještě džbáneček! (Sedne si k Švandovi.)

ŠVANDA (se směje): Ale řekni mi, šibeničníku, jak jsi tenkráte vyváznul?

VOCILKA: Oh, tuze dobře. Ti lidé byli ke mně samé komplimenty, chtěli mě pořád ještě zdržovat – ale já, že když vám udělali takový škandál – a ztratil jsem se jako stín.

ŠVANDA: A potom?

VOCILKA: Potom jsem šel zpytovat cizí krajiny – až jsem konečně sehnal celou společnost veselých lidí.

ŠVANDA: Samých cekretářů – ne?

VOCILKA: Oh, prosím. Mezi těmi byli také princezny a princové. Však uvidíte, mám jich několik ještě támhle v truhlici.

ŠVANDA: V truhlici?

VOCILKA: Já měl již v kolíbce hroznou lásku k svobodnému umění, a proto jsem si pořídil konečně celou bandu kunštýřů.

ŠVANDA: Kunštýřů?

VOCILKA: Komedii s pimprlaty.

ŠVANDA: Ha, ha, ha!

VOCILKA: To byste ani neřekl, jaká je to spekulace, když se vydaří; to je ta nejlepší divadelní direkce, protože se nestará o gáže – a hercové nikdy nepokoušejí, nedělají pikle a úklady. Na počátku se mi také dařilo; ale poněvadž nýnčko při tom kunštu jeden druhému na kobylce sedí: tedy se mi živnost také ztenčila, a stala se mi konečně malá mrzutost – na poslední hospodě jsem musil nechat celou společnost i s mašinami v prezónu – sotvaže jsem uplách s malou truhličkou, kde mám ještě princeznu Alcestu, doktora Fausta, Don Šajna a několik čertů. – Ale což to mluvím pořád o sobě. Povězte mi raději vy, jak jste sem přišel, co zde děláte, jak se máte a jak to zde vydržíte?

ŠVANDA: Já? A copak mi zde schází? Neslyšel jsi ještě o strakonickém dudákovi?

VOCILKA: Slyšel; ale nemohlo mně napadnout, že to je můj slavný koncertista.

ŠVANDA: K čertu s koncertistou! Já jsem v tom světě ztratil dost a dost – že mně někdy už ani pít nechutná.

VOCILKA: Ó, (...)

(......)