Josef Kajetán Tyl

STRAKONICKÝ DUDÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP 3.

Kordula mezi dětmi, všichni pletou nůše. Kalafuna s vakem na zádech. Dorotka s ranečkem.

 

KALAFUNA (otevře dveře a zastaví se mezi nimi): Dobrého zdraví vespolek!

DĚTI: Tatínek! Tatínek! (Běží k němu a věší se na něj.)

KORDULA: I ty zlopověstný! – (Najednou se od něho odvrátí a zabývá se nůší.) A ne, a ne! A kdybych se měla zalknout!

KALAFUNA: Pozdrav vás ruka Páně, děti – pozdrav pánbůh, ty moje kachničko. Co děláš? Frantíku? Poslouchali jste?

FRANTÍK: Poslouchali.

KALAFUNA: Tak. Medu jsem líznul – teď půjdeme kousat puškvorec. (Blíží se k ženě.) No, pozdrav tě otec nebeský – paní Kordulo!

KORDULA (na něj nedbá.)

KALAFUNA: Stará – já udělal hloupý kousek, ale vždyť bude zas všechno dobře – já ti to nynčko nahradím.

KORDULA (praští proutím a rozběhne se na Dorotku): Nu, pěkně se vítáme, panenko! Už jsme se proběhli – co? Už nás bolí nohy? Přišli jste si odpočinout? Zde není místa, panenko – zde bydlí chudá, opuštěná, ale poctivá žena. Zde není ani kde sednout – hledejme si jinde hnízdečko. (Obrátí se zpět.)

KALAFUNA (mluvil zatím s dětmi): No, jakpak, Dorotko? Sedněte si, sedněte. He, Frantíku, podej židličku – a odložte, jako doma. Až přijde moje stará, ona vám hned něco ustrojí.

KORDULA (se rozkřikne): I ty nestydatý! (Rozběhne se na něj, ale opět se vrátí a sem tam šuká.)

KALAFUNA: Nu, jakpak to bude se mnou, děti? Nepomůžete mi sundat ranec?

DĚTI (se na něj shrnou).

KALAFUNA: Počkejte – jen pozor!

KORDULA: Frantíku, sem pojď, slyšíš?

FRANTÍK: Hned, maminko, hned.

KORDULA: Honzíku, mám pro tebe jít?

HONZÍK: Já už jdu.

KALAFUNA: Pozor, je tam také něco pro vás – tak. A teď mi sem dejte mou starou židli, jestli jste ji neprodali zatím židovi – he, he!

DĚTI: (Přišoupnou doprostřed světnice starou lenošku.)

KALAFUNA (pohodlně se posadí): Tak – po tom se mi už dávno stýskalo. Všude dobře, doma nejlíp; to si pamatujte, milé děti. A poněvadž jste maminku poslouchali – je-li to pravda?

DĚTI: Je to pravda. (Ohlížejí se po matce.)

KALAFUNA: To abych vás hned něčím potěšil.

FRANTÍK: Dáš mi perníkového panáka?

KALAFUNA: Dám, holečku – třebas dva.

KAČENKA: Mně taky?

KALAFUNA: I to víš. A nynčko poslechněte. Vidíte, já jsem od vás odešel a nic jsem neřekl – vy byste byli plakali, a to by mě bolelo – a maminka by byla také plakala –

HONZÍK: Ona plakala beztoho.

KORDULA: (Hněvivě se utrhla.)

KALAFUNA: Anebo by hubovala –

HONZÍK: Ona hubovala beztoho.

KALAFUNA: To ze samého strachu, že se mi ve světě něco stane; nebo, vidíte – ona (...)

(......)