Josef Kajetán Tyl

STRAKONICKÝ DUDÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP 4.

Otevřou se dveře a v nich stojí Švanda; předešlí. Pauza.

 

KALAFUNA: Ale to jsou hosti! Švando, kdybych dnes neměl takovou radost, tak bych ti, na mou věru –

ŠVANDA: Ah, tu jsi opravdu, Kalafuno. Ne, nehněvej se. – Ale kde jsi nechal Dorotku?

KALAFUNA: (Hodí hlavou.)

ŠVANDA (běží k ní): Dorotko!

DOROTKA: (Jež byla celou minulou scénu tiše seděla, vstane a chce odejít.)

ŠVANDA (jí zastoupí cestu): Dorotko!

KALAFUNA (stranou k ženě): Stará, nechme je mezi čtyřma očima. Chlapík nám vyvedl sice zpropadený kousek a zasloužil by – ale my z toho také šťastně vyklouzli a já se nerad hněvám, to víš – a dnes bych se rozdělil s celým světem o srdce – he, he! A téhle holce nebude také na škodu, když se jí zlost a žalost trochu slehne. Pojďte, děti, půjdeme do komory. Uvidíte, co jsem vám přinesl. (Vezme mezitím ranec a odejde se svými.)

ŠVANDA: Dorotko – podívej se na mne, slyšíš?

DOROTKA (oči k němu nepozvedne): Co chceš ode mne? Mezi námi je konec všemu nadosmrti.

ŠVANDA: Já chybil hanebně – přiznávám se – já byl dareba; ale to bylo návodem –

DOROTKA: Mlč; ty by ses byl chladně díval na to, kdybych byla tu chvíli zemřela.

ŠVANDA: Ne, to nevěř; já tě měl ustavičně rád; – ale to do mne vjelo to nešťastné furiantství – ach, jen mi odpusť a všecko bude dobře.

DOROTKA: Dobře – nedobře – já s nevěrníky a hejřilci spolky nemám. Vyhledej si tovaryše sobě rovného; já o tobě nechci ani slyšet.

ŠVANDA: Dorotko, nevyčítej mi nynější život; ten byl samá žalost jen proto, žes tady nebyla ty.

DOROTKA (se k němu obrátí): Ano, tak vypadají lidé, co mají žalost! Ti se toulají celý den po hospodách, tropí divé kousky, vypravovali nám o tom hned cestou.

ŠVANDA: Já toho nechám, Dorotko! – Ó, teď bude všecko jinak – teď mám zase tebe!

DOROTKA: Jdi svou cestou a na mne nemysli; já pro tebe nejsem na světě. Jdi, já se za tebe ještě pomodlím – (...)

(......)