Vladislav Vančura

AMAZONSKÝ PROUD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Sbohem!, Marie!

Šeredné ženy hledají milosti na svých mužích vší mocí. Nedej na nic! Je zlá a ježatá a zpěv z ní stoupá jako dým z komína.

Františkova žena si hledí málo svého. Vrazila do mužské pohody, její čenich se dmul, sukně udělaly severák a nohu, jež je nejhorší, položila mu na přátelskou řeč. Pravila: „Františku, ve džbáně je pivo, na naši lásku, zvrhni je!“

Hrome, na ten džbán jsme si dlouho skládali, já a on. Byl jen zpola plný, a kdykoliv jej jeden zvedal, bylo nám mysliti si: „Jen pij, dám ti ze svého.“ A teď baba polyká naše pivo, a pobízejíc, vyžere všechno sama. Rozkročila se, vpíchla nos do džbánu a leze s ním do výše. František zaklel a starý Procházka jde pryč. Utřel si hubu a řekl: „Na shledanou, a abys věděl, nejsem blázen, chceš-li hovořit, přijď do hospody.“

Venku rozmrzen s rukama v kapsách šel pod svítilnami. Blýskaly k němu, a když nezdvihl očí, bral se mělkou září. Od sloupu k sloupu vede cesta a ty otálíš jako dobrá zpráva, pomalu je spojuje souvislostí myšlení.

Bylo to pásmo obrazů dobře vzpomenutých, ale čert vzal jejich věcnou skutečnost. První se zjevila sadařská bouda, trochu indiánský stan a více nesmysl. Vypadá to jako pokušení, neboť je noc a naše děvče je blízko. František a já, soudruh Procházka, kašlem na sad, ať si to rozeberou! Řekl jsem to a ono, ale František mlčel, ten kluk žárlil; ne, byl smutný, že milujeme jednu dva. Vykoukal jsem hvězdu, ale nespadla a milá holka nezůstala doma.

Pomíjejíc ten večer, jeho mysl byla tichá a kladla kroky jako míru.

Zatím město vyklidilo ulice a vzneslo se, aby spadlo na svoje tělo až příštího rána. Zbyly tu dráhy siné jako vyschlá řečiště a hradba domů ztuhlá a natažená. Ráno pekařský učedník, pískaje si nebo vzteklý bděním u pece, spáče rýpne do boku a brzy celé město vydá hlas: Hurá, je den!

Procitnuv, viděl František svou ženu již před zrcadlem. Zívla a její hlava se zkomolila v šišku s otvorem, jaký mívají střelecké terče. Inu, baba! Ale dříve než něco řekl, nalehla naň polibkem a přívětivostí. Můj milý Františku sem, můj milý Františku tam! Tu si vzpomněl, že je neplodná, že je jí padesát let, a obouval se, jako by ta bída s tím souvisela. Všemu navzdory divá panička cválá po světnici jako kůň vítězného spřežení Mílkova. Bije do peřin, smejčí, leze do kamen, popadne hrnec, ztýrá psa.

„Ke všem čertům, neusadíš se?“ Když to řekl. Žena zdvihla vádu.

„A toho obejdu, toho lumpa Procházku vyleju ze sednice!“

„Dobrá, půjdu taky.“ Udeřiv dveřmi, vyšel a žena vzala chléb jako štít.

Svinská jest milost pohlavní a manželství, jež uzavřela, jsou podvodná. Tobě a tobě pouhé tělo, oč je to méně, když kamaráda měl rád a věrnost přátelství proklála je oba jako záře svátého na obraze.

Před třiceti lety (...)

(......)