Vladislav Vančura

AMAZONSKÝ PROUD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Samotný chlapec

Obrazy náhlého sledu promítají se v mysli dítěte, které usíná. Blahé snění seskupuje se v tvar a pohne obrazem mizícím jako koráb, jejž přešel smyk majákového světla. Spi, opatrná maminko, a vy, táto ukrutníku, vždyť byste se báli, vidouce mne v Severní Americe na střeše mrakodrapu. Zavolám na vás a vy mne nepoznáte. Již se nedivte, nu ano, jsem to já.

Celý svět je chodba pro dětský zrak. Vy, kdož jste vážili daleké cesty, nezřeli jste Nového Yorku názorněji. Slunečná Indie, brazilské pralesy, prérie, utajily před vámi zpola více než před chlapcem, jenž sní. Jděte mi s výpočty, obloha je širé tajemství, a abych se v ní vyznal, snuji báje a spojuji souhvězdí v obrazce. Divné silozpytné úkazy, lučba, což tě nemají, pochybovači, k smyšlenkám? Vstupme na ponornou loď, nebo v náboji převelikého hmoždíře spadněme na měsíc. A děj se cokoliv, zachráníme vás, kapitáne Grante! Nepravděpodobné volání z moře je asi skutečnost, neboť jednající síly, jež ji působí, jsou znamením našeho spolku s živoucím duchem a věcmi. To není úmluva, leč čiré přátelství.

Noc plyne a zatím chlapecká mysl otvírá nové sny, jako by procházela hradními komnatami.

Probůh, ty lenochu, již je půl šesté, mluví maminka, budíc hocha. Dříve než se kdo nadá, je Josef hotov s oblékáním a s prací; voda je nanošena, pes uvázán, tedy vzhůru na cestu do Okrouhlá. A opět pan Paganel, stateční kapitáni, učenci a nejmilejší dobrodruzi hovoří o rychlém střídání s Josefem. Co na tom, nemá-li jejich řeč určitého směru? Postihuje týž prostor jako chlapcova touha. Ale i toto myšlení opustí Josef pro klouzačku a za chvíli bude se rozhodovati pro tři přání: Jak bych je řekl?

„Josefe,“ vece otec, „jsi málem čtrnáctiletý, pojedeš do Prahy na řemeslo. Líbilo by se ti strojnictví?“ Nemluvě příliš, vezme darebáka za uši a snad trochu pláče.

Zanech zde všechno svoje nářadí, rozluč se se sousedy, nemysli již ani na divokou honbu ani na cestování. Známé věci míjíš a tvoje očekávání je položeno mezi dvojí oblastí jako bod, v němž se stýkají hroty sutek.

Dým nad městem se stahuje v zlověstný mrak. Vkročiv v ně, chlapec svírá pevněji svůj uzlík, neboť všechny obličeje před ním jsou apačské. Úběžná ulice ukazuje svoje rozmanitosti a malý Josef podléhá tolikerému svodu. Již se nedrží strýcovy paže a nebojí se o raneček. Psí hafání jen letmo mu připomíná vesnická zvířata, dobytek a plavé koně.

„Přijeli jste o týden dříve,“ řekl jim tovární mistr.

Tak! Jsme na holičkách! Strýc dlouho rozvažoval a nakonec nechal (...)

(......)