Vladislav Vančura

DLOUHÝ, ŠIROKÝ, BYSTROZRAKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Noc trapně dusila obecní osvětlení a kočičí stezkou přes zídky, žlaby, střechy a přes komíny bral se divý kocour, ježe hřbet. Novostavba nořila se svým hrotem v oblak kouřových plynů a v těchto sirých polohách na vrcholu velkoměsta Prahy vlál kocouří chvost.

Obrácen k zlověstnému nebi, František Petrlák pil, a dopiv řekl:

„Běda!“

Nálevna nového hostince zachřestila svojí prázdnotou a hlas, vyraziv z hrdla, hledal díru, až vlezl do kamen a stoupal, aby se vznesl v širý prostor.

„Běda!“ vybuchlo nad Prahou a střepiny slova sypaly se dolů. Bylo deset hodin a čas, aby všichni kněží spali, a přece šel po Františku veliký kněz, mysle na věci tohoto světa.

„Jsem lichý z mnoha důvodů,“ řekl si. Ale dříve než uvedl prvý ze sta, byl zasažen křikem Dvou litrů. Zavřel oči, šel po hlasu a dříve než uplynula hodina, vstoupil do šenkovny Františka Petrláka.

„Přicházíte příliš pozdě, pane,“ řekl mu František, ale kněz odpověděl, že jeho místo není na počátku.

„Jestliže se nemýlíte, zmýlil jste se,“ pravil Petrlák, „Dva litry vás prvého nabraly.“

„Nuže,“ odpověděl kněz, „tato moje domněnka, jsouc potvrzena tak záhy výminkou, ukazuje se správnou. Jsem farář Felix Hoch a moje vzdělání jest poněkud středověké.“

Řka to, usadil se mezi dva sloupy tak, aby stěna kryla mu záda, a pil a ptal se a byl tichý, aby vypátral záhadu volajícího hostince.

Hodiny bily dvanáctou, a tu poznovu se otevřely dveře a do hostince vešli dva bratří jako spřežení býků.

„Krčmáři,“ řekl prvý z nich, „nehledíme na stravu ani na nápoje, ale zacházejte s námi vlídně. Jsme unaveni, pane; byli jsme v pěti místnostech a v šestém hostinci nás odmítli!“

„Jsme bez přístřeší,“ kvílel druhý.

Pijácká zvůle, jež od dob zrušení staré hospody přezimovala na místě Dvou litrů a teď čekala ve svém koutku na dobrou ránu, aby vylezla, zamnula si zkřehlé ručky, hopkujíc kolem dvou bratří.

„Sedni,“ řekl farář, ale bratr Ben vzal ohavu na kolena a zazpíval z plna hrdla: „Ještě včera kafe vařila Hubáčková.“

Přeřval dvacatero veršů a řekl: „Jestliže dílna nehučí, mistr zajde; stydím se vězet v tom tichu. Vzhůru, pane faráři, pane děkane, zpívejme, veselme se!“

„Já jsem farář Felix Hoch,“ odpověděl kněz, „a ve všední dny zpívám leda o samotě. Jednou v Dobré na děkanství při večeři otázali se bohoslovci přímo a bez ostychu ďáblů, lze-li jejich jsoucnost pokládati za prokázanou. Ďáblové odpověděli: ‚Ano,‘ ale ačkoliv se domnívali, že odpovídají v dobře laděném sboru, ztropili takový hluk, že pokazili slušný průběh té dobré hostinky.“

„Jak!“ ptal se bratr Karel, „vy chcete říci, že zpěv je ďábelského původu?“

„Pánové,“ řekl Petrlák, „mám jakousi naději, že není ďáblů.“

„Tak!“ zvolal kněz, „budete usazen! O strašné události v Dobré mladý jáhen vyhotovil záznam. Ale nenaleznuv na děkanství tabulky ani papíru, pera ani dřívka, psal oharkem na rukáv košile. Jáhen přijal vyšší svěcení, stal se farářem a zápis, ačkoliv se kněží drží v čistotě, ustavičným užíváním košile se (...)

(......)