Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Ale dříve než jsem se mohl ozvat, otevřely se dveře a vešel lesmistr. Dal se kratší cestou, aby se podíval, zda je vše připraveno. Byl chvíli v rozpacích, vida knížete seděti u poloprázdných lahví, ale co naplat, pán je pán a sluha je jen sluha. Starý Rychtera se nevzmohl ani na slovíčko a čekal pěkně v koutku, až na něho plukovník kývl.
Zatím co mluvili, bylo slyšeti v předsíni kroky a za chvíli se síň zatměla novými příchozími. Stoklasa vešel téměř poslední. Jak to už bývá, když vejdou lidé zvenčí do světnice, nikdo nic neviděl. Jedni si mnuli oči a jiní odkládali kabáty, starého čerta se starajíce, kdo sedí u stolu. Ostatně plukovník už vstal a já se chystal učiniti totéž. Chtěl jsem pozdravit Jakuba Lhotu, ale ten dobrý pán mi šel vstříc, a spatřiv mého přítele plukovníka, podával mu ruku. Odtud šlo všechno jako na drátku. Kníže přál pánům dobrý večer a poklonil se slečně Michaele.
Ve světnici byl zmatek, ale plukovník přece vzbuzoval pozornost. Sem tam jsem zaslechl, jak někdo potají šeptá sousedovi do ucha: „Není to hejtman z Kopniku?“ – „Není to Eperney?“ – „Není to hrabě Koda?“ – „Není to Aulenburg, strážce božího hrobu a komandér bordeauxského kříže?“
Slečnu Michaelu věc bavila, ale Stoklasa byl na rozdíl od ní zneklidněn. Znamenaje však u svého hosta bezúhonný mrav a dobrý obyčej, záhy se uklidnil.
Můj nový přítel se choval vybraně, mnoho nemluvil, ochotně naslouchal a smál se vtipům, které padaly. Jeho smích byl velmi hezký. Ti ostatní krákali jako krkavci, avšak plukovník měl hlas, abys jej pohledal. Vedle něho obstál smích slečny Michaely; všichni ostatní musili do kouta.
Víno mi pomalu stoupalo do hlavy. Byl jsem málem prostořeký a chtěl jsem jít s pravdou ven. Chtěl jsem označit, kdo stojí za něco a kdo nestojí za nic. Tu dostanu znenadání kopanec a spatřím plukovníka, jak mi dává znamení, abych nezačínal. Jenže plukovníkův pohyb byl příliš patrný a můj nový přítel se tomu musel smát. Ten smích mě smiřoval. Po chvíli vpadla Michaela a vposled jsem rozeznal nový hlas. Zněl stejně nádherně. Obrátil jsem se po onom třetím hlase – a víte, kdo to byl? Víte, kdo se to směje jako hrdlička? Marcel!
Zdá se mi, že společnost valně nedbala mého okouzlení. Vypravovali si o mrzkých obchodech, či o mnišce, anebo o státním rozpočtu. Ďas ví, co všechno semleli.
Čas rychle ubíhal a prázdných lahví byl už vrchovatý koš. Moje opička se počínala ztrácet mezi brunátnými hlavami. Díval jsem se s jednoho na druhého a viděl jsem, že prvý má zardělé uši, druhému že se kouří z makovice, třetímu že se naježil vous a čtvrtému že nabíhají tepny na skráních. Tak to šlo po řadě až k dámám. Ty seděly pěkně zpříma a zvedaly lokty, upravujíce si účes, anebo měly ruce v pase, protože jsou vystaveny všelijakým svízelům s řemeny a se sukněmi, které jsou hned níže, hned výše, než se to nosí. Jejich štěbetání mi bylo příjemné, neboť se vyjadřovaly přiléhavě. Bylo mezi nimi několik sličných tvářiček: jedna (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky