Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vojenský nocleh

Asi za šest měsíců po průvodech k poctě Panny Marie udeřil nesmírný mráz. Lesy praštěly, v povětří tuhla křídla krkavců a srdce medvěda samotáře se zastavovalo. V ten čas bylo českému králi táhnouti lesem mezi řekou Vislou a Drvencou. Šel se všemi svými trabanty, s pány, s kněžími, s bojovníky, s lučištníky, s pacholky, s honáky, se vší čeledí a se vší velikostí. Jeho průvodu nic nechybělo, ani úspěch ani zmar ani hlad ani sytost ani pokorná mysl ani pýcha. Vše, nač si vzpomenete, pach bídy i sláva, jež se svými nadsázkami činí ze smrtelníka hrdinu, vše táhlo s tím vojskem. Koně řehtali, udidla cinkala, sníh vzlétal jako když sněží od země k nebesům a mužové, šlechtici i prostý lid spolu mluvili hlasem, který rozděluje klusání zvířat. Byl mráz, země pukala, stromy se rozčesávaly pod tíhou závěsů a hřeben sněžných dun se táhl do pole. Král hledal závětří, šel podle hvozdu, sledoval klikatou hranici lesa.

A stalo se, že lid vybíhal z osad a že lesní mužové vykročili, aby zpovzdálečí sledovali průvod.

„Král prý táhne na Litvu.“

Snad, ale lesní lidé jsou nedůvěřiví. Pustili se na rousnatých koníčcích středem hvozdu a již stojí před hrádkem svého pána.

„Hej, sluhové, hej, správce, po lesním okrajku jde vojsko. Bůh nám pomáhej! Nikdo neviděl nádhernějších koní, nikdo neviděl mocnějšího krále!“

Hradní purkrabí se vyptal co a jak. Vyptal se na počet zbrojenců, vyptal se na soumarský náklad a běžel k Zemomyslovi.

„Pane, k našemu hrádku se valí nesmírná vojska! Český král, český král je na pár hodin cesty!“

„Přiveď sem koně! Podrž mi třmeny a chystej dobré přivítání! – Ach, buďte se mnou, svatí přímluvčí, a ty, Panno Maria, mi napomáhej: Chtěl bych se vrátit s králem Přemyslem, chtěl bych ho pozdržeti ve svém domově, chtěl bych s jeho přispěním dosáhnout statku, který mi byl kdysi vzat.“

Řka to velmož dopodrobna vyloží, co mají konat služebníci v komorách a služebníci, kteří jsou v kuchyni a v dobytčích ohradách. Rozdělil práci zbrojencům, řezníkům i kuchařům. Poručil, aby jedni chytili blázna, který dovede člověka rozesmát, a druzí aby přivedli slepce, dobrého zpěváka. Když domluvil, vyhoupl se mazovský pán na koně a hnal se a hnal, až dorazil k Přemyslovu vojsku. Tu zahouká na strážného zbrojence a ten zbrojenec zůstavuje vpovzdálečí jeho průvod. Vede velmože k panošovi. Panoše s ním kráčí k rytířům a k pánům.

Když pak nastala příhodná chvíle, bylo velmoži dovoleno mluviti před králem. Tehdy řekl:

„Pane, vládce a králi, tvá moc je veliká, tvoje myšlenky a tvá vůle obsahuje všechen okrsek. Bůh ti svěřil péči nad zeměmi i lidmi a ty dbáš a staráš se, aby bezpráví bylo kaženo a věci spravedlivé aby byly vyvýšeny. Bůh ti svěřil úkoly zjevné, ale vnukl ti i bezpočet záměrů, které zůstávají skryty až do chvíle, kdy vzejdou jako vzcházejí byliny pod kráčející nohou nějakého jara. – I stalo se, že (...)

(......)