Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HRŮZNÉ ZJEVENÍ

Ještě půl hodiny jsme kráčeli po vrstvách kostí. Spěchali jsme vpřed, hnáni žhavou nedočkavostí. Jaké další divy jeskyně skrývá, jaké další poklady vědy tají?

Můj pohled byl připraven na každé překvapení, má představivost na každý úžas.

Mořské pobřeží už dávno zmizelo za pahorky u kostnice. Neopatrný profesor nedbal na to, že bychom mohli zabloudit, a vlekl mě dál. Postupovali jsme tiše záplavou elektrického světla. Z důvodů, které neumím vysvětlit, a díky úplnému rozptylu osvětlovala elektrická záře stejnoměrně všechny strany předmětů. Její zdroj nebyl v jediném bodu v prostoru a nevytvářel žádný stín. Mohli jsme si myslit, že je pravé poledne uprostřed léta a my stojíme na rovníku pod kolmými slunečními paprsky. Všechna pára zmizela. Skaliska, vzdálené hory i nejasné pruhy dalekých lesů nabyly pod stejně se šířícím světelným zářením podivného vzhledu. Podobali jsme se oné fantastické postavě z Hoffmannových povídek, která ztratila svůj stín.

Po dvouhodinovém pochodu se objevil okraj rozlehlého lesa, ne ovšem lesa hub, s jakým jsme se setkali u Gretina přístavu.

Rostla zde v celé své nádheře třetihorní vegetace. Velké palmy dnes už vymizelých druhů nádherné předpotopní flóry, jedle, tisy, cypřiše a túje zastupovaly zde jehličnany, spojené navzájem sítí lián. Půdu kryl měkký koberec mechů a játrovek. Ve stinném šeru, které si nezasloužilo onen název pro nedostatek stínu, bublalo několik potůčků. Na jejich březích rostly stromovité kapradiny, podobné oněm ze skleníků na obydlené zemi. Jen barvy chyběly stromům, keřům a rostlinám, zbaveným oživujícího slunečního tepla. Vše zde splývalo v jednotvárný tón, jakoby šedivý stářím.

Strýc Liddenbrock se odvážil do hustého podrostu. Šel jsem za ním, ne bez určitých obav. Jestliže zde příroda hýřila rostlinnou potravou, proč bychom se tu nemohli setkat s nebezpečnými savci? Na světlinách, vytvořených padlými a věkem rozpadlými stromy, jsem zahlédl některé kořenné luštěniny, mařinovité rostliny a tisíce chutných keřů, vyhledávaných přežvýkavci všech dob. Pak se objevila spleť a směsice nejrůznějších stromů z povrchu zemského. Vedle palem rostly duby, australské blahovičníky se mísily s norskými smrky, severské břízy křížily své větve s větvemi novozélandských kauri. Bylo by to zmátlo i nejbystřej-

ší rozum znalce systematiky pozemských rostlin. Náhle jsem se zastavil. Rukou jsem zadržel i strýce, rozptýlené světlo nám umožnilo zahlédnout v hustém Podrostu i nejmenší předměty. Zdálo se mi, že vidím… ne! Ale opravdu! Na vlastní oči jsem zahlédl jakési obrovské tvary, zmítající se pod stromy. Byla to vskutku gigantická zvířata, celé stádo Mastodontů, ne však zkamenělých, nýbrž živých, podobných těm, jejichž zbytky byly nalezeny roku 1801 v bažinách řeky Ohio!

Spatřil jsem ty obrovské slony, jejichž choboty se kroutily pod stromy jako celé hejno hadů. Zaslechl jsem zvuk jejich dlouhých slonovinových klů, narážejí-

cích do starých kmenů. Větve praskaly a listí, (...)

(......)