Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PROFESOROVA PŘEDNÁŠKA

Abyste pochopili strýcovo oslovení slavných francouzských vědců, musíte vědět, že nějaký čas před naším odjezdem došlo k nesmírně důležité paleontologické události.

Dne 28. března 1863 lamači kamene, pracující pod vedením Bouchera de Perthes v lomech Moulin-Quignon u Abbeville v departementu Somme ve Francii, našli čtrnáct stop pod povrchem země lidskou čelist. Byl to první fosilní zbytek tohoto druhu vynesený na denní světlo. U něho se našly kamenné sekery a opracovaný barevny pazourek, potažený během věků jednobarevnou patinou.

Nález vyvolal velké vzrušení nejen ve Francii ale i v Anglii a v Německu. Někteří vědci z Francouzského institutu, mezi nimi i Milne-Edwards a Quatrefages, se věci ujali a dokázali nepopiratelnou pravost nálezu. Stali se pak nejžhavějšími obránci ve ,,sporu o čelist“, jak to nazvali Angličané.

Ke geologům ze Spojeného království, k těm, kteří věřili v pravost nálezu, k panu Falconerovi, Buskovi, Carpenterovi atd., připojili se i učenci němečtí a mezi nimi především ten nejzuřivější a nejnadšenější, můj strýc Liddenbrock.

Pravost lidské kosti ze čtvrtohor byla zřejmě nepopíratelně prokázána a potvrzena.

Tento názor však měl po pravdě řečeno i zaníceného odpůrce v panu Eliovi de Beaumont. Tento vědec velkého věhlasu tvrdil, že terén u Moulin-Quignonu není diluviální, nýbrž že pochází z dob mnohem mladších, a ve shodě s Cuvierem popíral, že by byl člověk současníkem čtvrtohorních zvířat. Můj strýc Liddenbrock se však držel skvěle a přel se o to tak dlouho, až Elie de Beaumont zůstal nakonec se svým přesvědčením sám.

Znali jsme všechny podrobnosti tohoto sporu, ale nevěděli jsme, že po našem odjezdu došlo při řešení problému k dalšímu pokroku. Stejné čelisti, ač ná-

ležely jedincům různých typů a různých národností, byly nalezeny v pohyblivých vrstvách některých jeskyň ve Francii, ve Švýcarsku, v Belgii. Stejně i zbraně, stroje, pomůcky, kosti dětí, mladíků, mužů a starců. Existence člověka ve starších čtvrtohorách se tedy potvrzovala každým dnem víc a víc.

Ale to nebylo vše. Nové zbytky, vykopané z třetihorních pliocenních vrstev, umožnily odvážnějším vědcům přisoudit lidské rase stáří ještě větší. Je pravda, že těmito zbytky nebyly lidské kosti, nýbrž jen předměty člověkem vyrobené.

Ramenní a holení kosti zvířat pravidelně ohlazené, možno říci otesané, nesoucí zřetelné stopy lidské práce.

Tak člověk jediným skokem přešel po žebříčku času o velký počet století.

Stal se předchůdcem Mastodonta a stával se současníkem slona druhu Elephas meridionahs. Žil tedy už sto tisíc let, protože to je doba, kterou geologové přisuzují vytváření pliocenních vrstev.

Takový byl tehdy stav paleontologické vědy. I to, co jsme věděli, stačilo k vysvětlení našeho postavení před touto kostnicí Liddenbrockova moře. Každý proto pochopí náš úžas a strýcovu radost, zvlášť když o dvacet kroků dál se octl tváří v tvář představiteli čtvrtohorního člověka.

Bylo to zcela zřetelně poznatelné (...)

(......)