Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍPRAVY NA CESTU

Po těchto slovech mě v celém těle zamrazilo. Ovládl jsem se však. Dokonce jsem se rozhodl tvářit vlídně. Profesora Liddenbrocka mohly zastavit jen vědecké důvody. A proti možnosti takové cesty jich bylo dost — a dobrých! Jít do středu Země? Jaká pošetilost! Nechal jsem si své argumenty na vhodnou dobu a zasedl jsem k jídlu.

Nemusím snad uvádět strýcovy kletby u neprostřeného stolu. Vše se však vysvětlilo. Dobrá Marta získala zas svobodu. Rozběhla se na tržiště a činila se tak dobře, že za hodinu byl náš hlad utišen a já se mohl vrátit k naší záležitosti.

Během oběda byl strýc téměř veselý. Sypal ze sebe vědecké žerty, které nejsou nikdy nebezpečné. Po zákusku mi pokynul, abych s ním šel do pracovny.

Poslechl jsem. Sedl si tam na jeden roh svého pracovního stolu a já na druhý.

„Axele,“ řekl docela vlídně, „jsi velmi rozumný chlapec. Prokázal jsi mi velkou službu ve chvíli, kdy unaven marným bojem chtěl jsem už těch kombinací nechat. Kam bych se byl dostal? To nikdo neví. Nikdy na to, chlapče, nezapomenu. Na slávě, kterou oba získáme, budeš mít svůj podíl.“ Hleďme, pomyslil jsem si, má dobrou náladu. Přišel čas, abych mu tu slávu vymluvil.

„Především ti doporučuji naprostou mlčenlivost,“ pokračoval strýc, „rozumíš? Ve vědeckém světě je mnoho závistivců, z nichž mnozí by chtěli podniknout stejnou cestu. Nechť! Ale až po našem návratu.“

„Myslíte, že by bylo těch odvážlivců hodně?“

„Určitě. Kdo by taky váhal, když by mohl získat takový věhlas? Kdyby vešel obsah tohoto dokumentu ve známost, vrhla by se po stopách Arna Saknussemma celá armáda geologů.“

„O tom nejsem tak přesvědčen, strýčku, protože pravdivost tohoto zápisu není ničím doložena.“

„Jakže? A co kniha, v níž jsme jej našli?“

„Dobrá, věřím, že ty řádky psal sám Saknussemm, ale plyne snad z toho, že cestu opravdu podnikl? Nemůže ten starý pergamen obsahovat mystifikaci?“ Téměř okamžitě jsem litoval, že jsem tak náhodně vyslovil poslední slovo.

Profesor svraštil své husté obočí tak hrozivě, že jsem přestal věřit ve zdárný výsledek našeho rozhovoru. Naštěstí z toho nebylo nic. Můj přísný společník se pokusil o jakýsi úsměv a odpověděl:

„To uvidíme.“

„Dovolíte mi však, abych uvedl řadu důvodů proti tomu dokumentu?“ zeptal jsem se trochu zmaten.

„Jen mluv, chlapče, a nestyď se! Ponechávám ti plnou volnost k vyjádření tvého mínění. Nejsi už můj synovec, nýbrž spolupracovník. Mluv tedy!“

„Nuže, zeptám se vás napřed, co znamená Yocul, Sneffels a Scartaris. Nikdy jsem to neslyšel.“

„Nic snadnějšího. Právě nedávno jsem dostal od svého přítele Petermanna z Lipska nové mapy. Nemohly mi nikdy přijít víc vhod. Vezmi třetí atlas z druhého oddělení velké knihovny, řada Z, přihrádka 4!“ Vstal jsem a díky strýcovu přesnému označení jsem rychle žádaný atlas na-

šel. Strýc jej otevřel a řekl:

„Tohle je nejlepší mapa Islandu od Hendersona a já věřím, že nám podá rozluštění všech tvých nesnází.“

Sklonil jsem se nad mapu.

„Podívej se na ten (...)

(......)