Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÁŽNÉ ROZHODNUTÍ

Měl jsem jen čas položit nešťastný dokument zase na stůl.

Profesor Liddenbrock se zdál velmi zamyšlený. Jeho utkvělá myšlenka mu nedopřála ani chvíli klidu. Určitě promýšlel a zkoumal celou tu záležitost, zmobilizoval na procházce všechny prameny své obrazivosti a vrátil se teď, aby vyzkoušel nějaký nový postup.

Sedl si opravdu do křesla s perem v ruce a počal psát jakési vzorce, které se podobaly algebraickým výpočtům.

Sledoval jsem zrakem jeho rozechvělou ruku. Neušel mi ani jediný jeho pohyb. Jaké nečekané výsledky tím bezděčně navodí? Třásl jsem se, ovšem zbytečně, protože pravá a jediná cesta byla už nalezena a každé další zkoumání bylo nutně marné.

Po tři dlouhé hodiny strýc mlčky pracoval. Aniž zdvihl hlavu, mazal, znova psal, škrtal a po tisící začínal znovu.

Věděl jsem dobře, že podaří-li se mu seřadit všechna písmena všemi možnými způsoby, latinská věta se objeví. Věděl jsem však taky, že pouhých dvacet písmen umožňuje dva kvintiliony, čtyři sta dvaatřicet kvadrilionů, devět set dva triliony, osm miliard, sto šestasedmdesát miliónů, šest set čtyřicet tisíc kombinací. Ale v dokumentu bylo sto dvaatřicet písmen a tento počet dává takové množství různých – byť nesmyslných vět, že se dá vyjádřit číslem o třiatřiceti místech, tedy počet nepředstavitelný a unikající každému přesnému stanovení.

O tento hrdinský způsob řešení problému jsem tedy strach neměl.

Ale čas plynul a přišla noc. Hluk na ulici ztichl. Strýc byl stále skloněn nad svými výpočty a neviděl nic, ani dobráckou Martu, která pootevřela dveře.

Neslyšeli ani hlas oddané hospodyně, když se zeptala:

„Bude pan profesor dnes večeřet?“

Marta musela odejít bez odpovědi. Já jsem nějaký čas ještě vzdoroval, ale pak mě přepadla taková ospalost, že jsem usnul v křesle, zatímco strýc Liddenbrock stále počítal a škrtal.

Když jsem se ráno probudil, neúnavný dříč seděl ještě u své práce. Rudé oči, zbledlý obličej, vlasy rozcuchané horečnou rukou a purpurové skvrny na tvářích svědčily o jeho strašném boji s nemožností, o duševní únavě a o mozkovém napětí, za jakého musily uplynout poslední hodiny jeho práce.

Bylo mi ho opravdu líto. Přes výčitky, kterými jsem ho mohl právem zahrnout, ovládlo mě jisté dojetí. Ten ubožák byl svou myšlenkou tak posedlý, že se zapomněla i rozzuřit. Všechny jeho životní síly se soustředily k jednomu bodu, a protože nenacházely obvyklý ventil, bál jsem se, že jejich tlakem dojde co nevidět ke strašnému výbuchu.

Mohl jsem naráz jediným slovem přetnout železnou obruč, která mu svírala hlavu. A já jsem neudělal nic!

A přece mi ho bylo líto. Jak mohu v takové situaci zůstat němý? Už v zájmu mého strýce! Ne, ne! říkal jsem si. Neřeknu nic. Chtěl by tam jít, vím to. Nic by ho nezadrželo. Jde o vulkanologický problém, a aby strýc dokázal, co nedokázal dosud žádný geolog, je ochoten nasadit i život. Budu mlčet. Uchovám tajemství, které mi odhalila náhoda. Prozradit je znamenalo by zabít profesora Liddenbrocka. Ať (...)

(......)