Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V KODANI

Altona, hamburské předměstí, leží na konci železniční trati z Kielu. Odtud nás měl vlak odvézt na pobřeží Baltu. V necelých dvaceti minutách jsme byli na holštýnském území.

V půl sedmé se povoz zastavil před nádražím. Četná strýcova zavazadla a jeho objemné cestovní potřeby byly vyloženy, přeneseny, zváženy, označeny a uloženy v zavazadlovém vagónu. V sedm hodin jsme už seděli proti sobě v oddělení vozu. Pára zasyčela a lokomotiva se dala do pohybu. Vyjeli jsme.

Byl jsem už se vším smířen? Ještě ne. Ale svěží ranní vzduch, podrobnosti krajiny, kterou vlak rychle projížděl, a rychlost jízdy mě odvedly od mého zamyšlení.

Co se profesorových myšlenek týče, ty jistě předbíhaly vlak, jeho netrpělivosti příliš pomalý. Seděli jsme ve vagónu sami, ale nemluvili jsme. Strýc prohledával s nesmírnou důkladností všechny kapsy a cestovní vak. Viděl jsem, že mu k uskutečnění jeho plánu nechybí nic.

Mezi jinými věcmi měl i pečlivě složený list papíru s hlavičkou dánského kancléřství a s podpisem hamburského konzula pana Christiensena, profesorova přítele. List nám měl získat v Kodani doporučení pro islandského guvernéra.

Zahlédl jsem taky onen úžasný dokument, uložený v nejtajnější přihrádce náprsní tašky. Z hloubi duše jsem jej proklel a počal jsem pozorovat kraj. Byla to souvislá, nezajímavá pláň, jednotvárná a močálovitá, ale dost úrodná. Kraj velmi vhodný pro stavbu železnice s přímou tratí, tak ceněnou železničními společnostmi.

Ale jednotvárnost kraje neměla čas mě unavit, protože za tři hodiny se vlak zastavil v Kielu, nedaleko pobřeží.

Naše zavazadla byla určena pro Kodaň, a tak jsme se o ně nemusili starat.

Profesor je však přesto během celého překládání na parník sledoval neklidným zrakem, až nám zmizela v hloubi podpalubí.

Strýc při tom spěchu propočítal čas jízdy železnicí a parníkem tak, že nám zbyl téměř celý volný den. Parník Eleonora měl odjet až na noc. Zbývalo nám devět horečných hodin, v nichž zlostný cestující posílal ke všem čertům správu lodní dopravy i železnic a všechny vlády, které dovolí takové zlořády. Musil jsem mu přizvukovat, když se o tom rozhovořil i s kapitánem Eleonory. Chtěl ho přinutit, aby zatopil pod kotly a neztrácel čas. Kapitán ho však poslal na procházku.

V Kielu se dá strávit den jako všude jinde. Stálým procházením po zelených březích zálivu, v jehož pozadí stojí město, touláním hustými parky, které dodávají městu vzhled hnízda v rozsochách větví, i obdivováním vil s malými domky na studenou lázeň. Tak za stálého pobíhání a proklínání jsme se dočkali desáté hodiny večerní.

Nad Eleonorou už stoupaly k obloze chuchvalce kouře. Paluba se chvěla otřásáním parních kotlů. Měli jsme na lodi dvě etážová lůžka v jediné kabině.

Ve čtvrt na jedenáct byla lana uvolněna a parník rychle vyplul na temné vody Baltu.

Noc byla tmavá. Vanul svěží vítr a moře se vzdouvalo. Ve tmě se objevilo několik pobřežních světel. Později nad vlnami zajiskřily zášlehy majáku. To bylo vše, co mi (...)

(......)