Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NA ISLANDU

Nastal den odjezdu. Ráno nám ochotný pan Thomson přinesl nutný doporučující dopis pro islandského guvernéra barona Trampea, pro biskupova tajemníka pana Pieturssona a pro reykjavíckého starostu pana Finsena. Strýc mu oplátkou co nejvřeleji stiskl ruku.

Dne 2. června v šest hodin ráno byla naše vzácná zavazadla složena na palubě Valkýry. Kapitán nás odvedl do dvou velmi úzkých kabin, zařízených v jakémsi přístěnku.

„Máme příznivý vítr?“ ptal se strýc.

„Výborný,“ odpověděl kapitán Bjarne. „Jihovýchodní vítr. Vyplujeme na Sund s větrem v zádech a pod všemi plachtami.“ Za několik minut byla vytažena přední hlavní plachta, brigantina, košová i brámová plachta a goeleta vyplula plně vystrojená z úžiny. Za hodinu se hlavní město Dánska už ztrácelo z dohledu ve vzdálených vlnách a Valkýra plula podle břehů Elseneuru. V mém nervovém stavu se mi zdálo, že na legendárních terasách vidím bloudit Hamletův stín.

„Vznešený bláhovče,“ oslovil jsem ho, „ty bys naši cestu jistě schválil a jel možná s námi, abys ve středu Země našel odpověď na své věčné pochyby!“ Na starých hradbách však nebylo nic. Zámek je ostatně mnohem mladší než hrdinný dánský princ. Slouží dnes jako přepychové sídlo strážci Sundské úžiny, kterou projíždí ročně na patnáct tisíc lodí všech národností.

Krongborský hrad zmizel brzy v mlze stejné jako hälsingborská věž, stojící na švédském břehu. Goeleta se pod větrem od Kattegatu lehce naklonila.

Valkýra byla výtečná plachetnice, ale u plachetnic člověk nikdy neví, s čím má u nich počítat. Vezla do Reykjavíku uhlí, domácí nářadí, nádobí, vlněné obleky a náklad obilí. Pět mužů posádky, všichni Dánové, stačilo plně k obsluze.

„Jak dlouho bude plavba trvat?“ ptal se strýc kapitána.

„Deset dní,“ odpověděl tázaný, „nesetkáme-li se u ostrovů Faerer se severozápadním větrem.“

„Ale vy jistě nedopustíte, abychom měli nějaké zpoždění.“

„To ne, pane Liddenbrocku. Buďte klidný, připlujeme včas.“ K večeru obeplula goeleta mys Skagen na severním cípu Dánska, v noci proplula Skagerrakem, minula jižní výběžek Norska u mysu Lindness a zamířila do Severního moře.

Po dvou dnech jsme se obeznámili se skotskými břehy u Peterheadu a Valkýra zamířila mezi Orknejemi a Shetlandami k Faererům.

Tam byla goeleta brzy napadena vlnami, a tak jen s námahou se k Faererům dostala. Dne 8. června poznal kapitán nejvýchodnější část souostroví, ostrov Mygannes. Od tohoto místa plul už přímo k mysu Portlandu na jižním pobřeží Islandu.

Za přeplavby nedošlo k žádné pozoruhodné příhodě. Já jsem snášel projevy moře celkem dobře. Ale strýc ke své velké nelibosti a k ještě větší hanbě trpěl neustále mořskou nemocí.

Nemohl se proto zeptat kapitána Bjarna na Sneffels, na možnosti spojení, na způsob dopravy. Musil si nechat své dotazy až na dobu po příjezdu a trávil celý čas ve své kabině, jejíž stěny při mohutných výkyvech lodi praskaly. Musím přiznat, že si svůj osud trochu zasloužil.

Dne 11. června jsme spatřili mys Portland. Jasné (...)

(......)