Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Druhého dne, 18. února, byl proveden průzkum lesnatého pobřežního pásu od Hadího poloostrova až po ústí Vodopádové řeky. Kolonisté mohli les prohledat v celé jeho šíři, která nepřesahovala pět až sedm kilometrů, protože byla sevřena oběma břehy Hadího poloostrova. Vysoké stromy a silné větve dokazovaly, že tu je úrodnost půdy větší než v jiných částech ostrova. Vypadalo to, jako by sem byl přenesen bujný prales ze střední Afriky nebo z Ameriky. Bylo to tím, že stromy zde měly vlhkou půdu, zahřívanou podzemním sopečným ohněm, takže tu byly vytvořeny podmínky v mírném pásmu zcela nezvyklé. Dokazoval to především obrovský vzrůst dammaroní a blahovičníků.
Úkolem kolonistů však nebylo obdivovat tyto rostlinné zvláštnosti. Věděli už, že po této stránce se jejich ostrov podobá Kanárským ostrovům, které se původně jmenovaly ostrovy Štěstěny. Ale jejich ostrov teď bohužel nepatří jen jim. Dělali si na něj nárok i trestanci, kteří se tu potloukali a které bylo nutno do posledního zničit.
Na západním pobřeží nenašli kolonisté přes všechnu snahu nejmenší stopy. Ani otisky, ani poražené stromy, ani vyhaslá ohniště opuštěných tábořišť.
„To mě překvapuje,“ prohlásil Cyrus Smith ke svým druhům. „Piráti vystoupili na ostrov u Trosek a vnikli hned přes Kachní bažinu do lesa Divokého západu. Celkem šli stejnou cestou, jakou jsme šli my ze Žulového domu. Potvrzují to stopy, které jsme v lese našli. Když však došli k pobřeží, pochopili, že tam nenajdou žádný příhodný úkryt, a odešli raději na severní část ostrova, kde objevili ohradu…“
„A patrně se tam vrátili,“ dodal Pencroff.
„To nemyslím,“ odporoval inženýr. „Vždyť museli předpokládat, že je tam budeme hledat. Ohrada je pro ně jenom zásobovacím místem, a nikoli trvalým tábořištěm.“
„Souhlasím s vámi,“ řekl novinář. „Myslím, že si piráti museli najít úkryt v předhoří Franklinovy hory.“
„Pak tedy pojďme do ohrady!“ zvolal Pencroff. „Musíme to skončit a tady zbytečně utrácíme čas.“
„Ne, příteli,“ odpověděl inženýr, „zapomínáte, že se chceme také dovědět, není-li v lese Divokého západu nějaké obydlí. Naše výprava má dvojí cíl, Pencroffe. Musíme potrestat zločince a projevit také vděčnost neznámému.“
„Správně, pane Smithi,“ souhlasil Pencroff. „Tvrdím však, že toho muže najdeme až tehdy, kdy sám bude chtít.“
Pencroff tím jen vyjádřil mínění všech. Bylo pravděpodobné, že úkryt neznámého je stejně tajemný jako on sám.
Toho večera se kára zastavila u ústí Vodopádové řeky. Tábor byl zřízen stejně jako předešle, to jest s obvyklou opatrností. Harbert se zase stal čiperným chlapcem, jakým byl před svým zraněním. Pobyt na čerstvém mořském vzduchu a lesní ovzduší mu jen prospěly. Jeho místo nebylo už v káře, ale v čele výpravy.
Dne 19. února opustili kolonisté pobřeží, (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
