Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA IX
MAGALHAESŮV PRŮLIV

Každý na palubě se radoval, když se dověděl o Paganelově rozhodnutí. Mladý Robert se mu vrhl kolem krku s velice výmluvnou prudkostí. Důstojného pana tajemníka málem porazil.

„Pěkný chlapík,“ řekl Paganel, „budu ho učit zeměpisu.“

A tak poněvadž John Mangles si vzal za úkol udělat z Roberta námořníka, Glenarvan statečného muže, lady Helena dobrého a ušlechtilého člověka, major chladnokrevného chlapce a Mary Grantová vděčného žáka tak výtečných učitelů, musel se Robert rozhodně stát jednoho dne dokonalým.

Duncan rychle doplnil zásoby uhlí, opustil neradostný kraj, jihovýchodně odtud se dostal do Brazilského proudu a 7. září, když překročil za pěkného severního větru rovník, vyplul na jižní polokouli.

Cesta probíhala tedy bez obtíží. Každý byl naplněn dobrou nadějí. Den ze dne se takřka zlepšovaly vyhlídky na úspěch záchranné výpravy za kapitánem Grantem. Nejvíce víry v úspěch měl snad na palubě kapitán. Ale jeho víra pramenila hlavně z přání vidět miss Mary šťastnou a spokojenou a to silně zaměstnávalo jeho srdce. Zahořel k dívce zcela zvláštním zájmem a svůj cit skrýval tak dokonale, že kromě něho a Mary Grantové si toho na palubě všiml každý.

Učený zeměpisec byl snad nejšťastnějším člověkem na jižní polokouli. Celé dni trávil studiem map, rozkládal je na jídelním stole a denně míval proto rozepře s Mr Olbinettem, když stevard nemohl pro mapy prostírat. Ale Paganel měl na své straně všechny hosty z Duncana, vyjímaje ovšem majora, kterého geografické problémy, zejména v době jídla, nechávaly velice lhostejným. Kromě toho objevil Paganel v zavazadlech vrchního kormidelníka celou hromadu značně neúplných knih, mezi nimi i několik španělských děl, a tak se rozhodl, že se naučí jazyku spisovatele Cervantesa (Cervantes (1547-1616) – španělský spisovatel, autor Dona Quijota.), který nikdo na palubě neovládal. To jim mělo usnadnit pátrání na chilském pobřeží. Učenec nepochyboval, že při svých polyglotních sklonech bude tímto novým jazykem plynně hovořit dříve, než doplují do Concepciónu. Proto se horlivě učil a často ho bylo slyšet, jak si drmolí různá slova.

Ve volných chvílích nezapomínal na Robertovo vzdělávání a seznamoval ho s dějinami zemí, k jejichž břehům se Duncan rychle blížil.

10. září se tedy nacházeli na 5°37’ jižní šířky a 31°15’ západní délky; a toho dne se Glenarvan dověděl něco, co pravděpodobně mnoho vzdělaných lidí neví. Paganel se rozhovořil o dějinách Ameriky a své vyprávění o velkých mořeplavcích, jejichž cestou se nyní jachta ubírala, začal u Kryštofa Kolumba. Skončil prohlášením, že slavný Janovan zemřel, aniž věděl, že objevil Nový svět.

Všichni posluchači odporovali. Paganel na svém tvrzení trval.

„Nic není jistějšího,“ vysvětloval. „Nechci tím nijak zmenšovat Kolumbovu slávu, ale je to bezpečně zjištěno. Koncem patnáctého století se lidé zajímali jenom o jedinou věc: jak usnadnit spojení s Asií a jak se dostat na Východ západní cestou; zkrátka jak najít (...)

(......)