Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VIII
O JEDNOHO SRDNATÉHO MUŽE NA PALUBĚ VÍCE

Jachta hnaná příznivými severoafrickými proudy se mezitím rychle přibližovala k rovníku. 30. srpna se objevilo souostroví madeirské. Glenarvan, věren svému slibu, nabídl novému hostu, že nechá loď přistat, aby Paganel mohl vystoupit.

„Mylorde,“ odpověděl Paganel, „budu s vámi mluvit zcela otevřeně. Měl jste v úmyslu přistat na Madeiře, než jsem se objevil na palubě?“

„Ne,“ řekl Glenarvan.

„Dovolte tedy, abych nesl všechny důsledky své neblahé roztržitosti. Madeira je příliš známý ostrov. Pro zeměpisce na něm není už nic zajímavého. O tomto souostroví bylo všechno řečeno i napsáno, nehledě k tomu, že vinařství je zde v naprostém úpadku. Považte, že na Madeiře již nejsou žádné vinice! Sklizeň révy, která dosahovala v roce 1813 dvaadvacet tisíc pip (Jedna pipa obsahuje 50 hektolitrů. (Pozn. aut.) ), klesla v roce 1845 na dva tisíce šest set šedesát devět. Dnes nečiní ani pět set! To jsou smutné výsledky. Kdyby vám snad nevadilo přistat až na Kanárských ostrovech…“

„Přistaneme na Kanárských ostrovech,“ odpověděl Glenarvan. „To nás neodchyluje z cesty.“

„Vím to, mylorde. A pak – na Kanárských ostrovech jsou ještě tři neprozkoumaná souostroví, nemluvě o piku Tenerifu, který jsem si vždycky přál vidět. Teď mám příležitost. Použiji jí, a než se dočkám lodi, která by mě zavezla do Evropy, vystoupím na tuto slavnou horu.“

„Jak si přejete, drahý Paganele,“ odpověděl lord Glenarvan, při čemž se nemohl ubránit úsměvu.

A byl to úsměv oprávněný.

Kanárské ostrovy nejsou příliš vzdáleny od Madeiry. Necelých padesát mil dělí obě souostroví, což je pro tak rychlou loď, jakou byl Duncan, nepatrná vzdálenost.

31. srpna se ve dvě hodiny odpoledne procházeli po palubě John Mangles a Paganel. Francouz zahrnoval svého společníka otázkami o Chile. Pojednou ho kapitán přerušil a ukázal na jihu bod na obzoru:

„Pane Paganele!“ řekl.

„Ano, kapitáne,“ odpověděl učenec.

„Podívejte se, prosím, tímto směrem! Nevidíte nic?“

„Nic.“

„Nedíváte se, kam máte. Nedívejte se na obzor, ale nad něj, do oblak.“

„Do oblak? Marně hledám…“

„Hleďte, teď, nad čelenovou čnělkou!“

„Nic nevidím.“

„Protože nic vidět nechcete. Ačkoliv jsme ještě vzdáleni čtyřicet mil, je Tenerifský špičák nad obzorem rozhodně dokonale viditelný, není-liž pravda?“

Ať chtěl Paganel vidět nebo ne, musel se dát o několik hodin později přesvědčit nespornou skutečností, nechtěl-li ze sebe dělat slepce.

„Vidíte ho konečně?“ řekl mu John Mangles.

„Ovšem, ovšem, a báječně,“ odpověděl Paganel. „A tomuhle,“ dodal opovržlivě, „se říká Tenerifský špičák?“

„Ano.“

„Vždyť nevypadá nijak vysoký.“

„A přece má tři tisíce sedm set metrů nad mořem.“

„To bych neřekl.“

„Jen počkejte, až se pokusíte na něj vystoupit!“

„Vystoupit, drahý kapitáne? K čemu by to, prosím vás, bylo, když už to učinili Humboldt a Bonplan? Geniální člověk, ten Humboldt! Vystoupil na tuto horu a popsal ji tak podrobně, že to dokonaleji (...)

(......)